Sexuální nesoulad ve vztahu

Nerovnováha v sexu – téma, které se objevilo na posledním semináři.

Co dělat – když to máme každý jinak?

Co když má muž větší apetit? A co když je to naopak – že žena chce a on ne?

Že udržování sexuálního kontaktu ve vztahu slouží k prohlubování intimity, o tom snad není pochyb.

Tedy alespoň by to mohlo takto sloužit. Pokud umíte navazovat intimní blízkost i jinak, tak jen dobře.

Není to jednoduché téma, nabízí velmi mnoho variant. Pokusím se přiblížit ty, které jsou mně osobně známé.

Začneme z místa, kdy protějšek má větší potřebu než my.

Budu psát momentálně o té situaci, kdy muž je ten, kdo má tuto potřebu.

Ale vše platí zcela oboustranně, použiji to jen proto, aby se mi to lépe psalo.

No – možná nám už napoví toto slovo: POTŘEBA!

A zde je základní uvědomění, které bych napsala na velkou tabuli:

Jeden tu není od toho, aby uspokojoval potřeby někoho druhého.

Ale...

pokud si přejeme mít pěkný vztah nenarušovaný nevěrami, vzájemným ubližováním si, nebo frustrací z nenaplněných míst, tak se učíme nezraňovat, vyhovět si, soužít spolu. Každý by měl převzít zodpovědnost za to své, ale je moc fajn – když oba jsou otevřeni a ochotni vnímat druhého. Vždyť snad proto jsme ve vztahu, nebo ne?

Když žena přistupuje k sexu jako k povinnosti, tak je jasné, že z toho moc potěšení nemá. Někdy může mít i pocit, že vyloženě znásilňuje samu sebe a to je něco, co ji fakt nepodporuje. To je vyloženě špatně, tam je třeba skutečně hledat cesty, jak jinak.

Zcela určitě se v takových momentech nevyhnete komunikaci. To, že někdo komunikovat nechce, je špatné – ale rozhodně bych to nevzdávala. Má smůlu – žije ve vztahu, neujde komunikaci. To mohl tedy zůstat sám. V tom případě budete muset začít u toho – že vztah se neděje sám od sebe, že bez zájmu a péče taky může umřít a že komunikace je nutná. Ale! Formy mohou být různé – a ty je třeba objevit. Když nevyhovuje jedna forma, je třeba hledat tu vaši.

Při komunikaci vždy mluvte jen sama za sebe. Co a jak cítíte vy a zdržte se hodnocení druhého, nebo mluvení za něj – jak si myslíte, že to má on. Druhého se spíše ptejte – jak to má on? A taky buďte ochotná slyšet to, co říká.

V komunikaci se hlavně dohodněte, že nebudete hrát jako malé děti oplácení ve stylu: „Ona mi teď nedala..., tak já jí taky nedám...“ „Když on tohle dělá – tak já taky..." Pokud se vám nelíbí - co druhý dělá, tak to taky nedělejte – ani natruc! Někdo tu hru musí přerušit.

On chce furt a vy ne. Musíte si uvědomit, že málokdo ustojí mnohá odmítnutí a že, pokud se často chováte odmítavě, tak byste měla být aktivní někdy jindy v tom, že projevíte zájem. Aspoň nějak. O něj. Muži a jejich potence – pozor jste na tenkém ledě, jakmile oslabíte jeho sebevědomí, tak jeho erekce jde do kytek.

Jedna žena mi říkala: „Ale já nikdy nestihnu projevit zájem. Na to bych potřebovala, aby mě tak půl roku nechal na pokoji. Pak bych možná měla chuť.“

Co s tímhle?

Já vnímám jako fér, když se oba snaží změnit postoj. Zbavit se oba – touhy po orgasmu a rychlém uspokojení. Posunout intimitu na úroveň laskavou, obdarovávací, jen tím, že spolu jste. Že máte chvíli pro sebe, ať se stane něco nebo ne – to už není tak podstatné.

Muž – tam je třeba (a to může hodně ženě pomoci), aby milování skutečně nebral jako samozřejmost – to bych řekla, že je pro ženu největší zabiják. Aby jí prokázal úctu tím, jak se k ní chová. A pozor – žena nebere sex jako oddělený od celé reality!

Když se k ní muž zachová neuctivě (i naučený automat je neuctivost – když muž ženu nevnímá) někdy přes den, tak to patrně ještě večer bude žena cítit.

Má se pak žena u milování uvolnit? Ano, ona to dokáže – když chce – ale nikdy by neměla jít proti sobě – jen proto, aby vyhověla.

Dokáže to – ale,

za a) musí chtít, musí cítit smysl toho všeho.

za b) při otevření se a odevzdání se – jdou ženě přirozeně ven všechny nastřádané emoce, takže muž je taky bude muset ustát (a žena si je dovolit). Že si je žena nedovolí, když není v bezpečí, to je jasné. Což je tehdy, když jsou její emoce pro muže nepřijatelné a nevhodné, když cítí, že muž z jejích emocí uteče anebo to hodí zpět na ni. Přitom jen stačí, aby tam zůstal, nebral její emoce osobně a jen byl s ní, když se ona otvírá. Ona v tu chvíli ukazuje svoje nitro, velmi prohlubuje intimní spojení. Otevírá se až na dřeň. Že ho to zasahuje, že to s ním něco dělá, že je mu to nepříjemné? Super! I on má možnost tomu vnitřně čelit a projít hlouběji do sebe.

Pak se milování stane velmi hlubokým.

Humor může velmi pomoci. S laskavým humorem jde říct i projevit vše. I touhy i emoce. U emočního prožitku – nehrabejte se v tom, nerozebírejte a neberte nic osobně – oba! Ani žena nemusí přesně rozumět tomu, jaké emoce z ní jdou – nechtějte vysvětlení. Sexualita je tak mocná, že nám vyplavuje tak staré vzpomínky a energetické záznamy, které nemusí být ani z tohoto života.

Lze naučit muže, aby změnil postoj? Když tvrdí, že on je prostě tenhle bijec? Když si na tom postavil své mužství?

Některého ano, některého ne. Určitě bych nešla proti němu, nepopírala to, co říká, ale spíš bych se mu snažila ukázat, že tam toho je pro něj daleko víc. Že mohu dát víc, když…

To, co vy – žena, pro to můžete udělat je, že si dovolujete být sexuální, že si tuto sílu v sobě sama dovolujete. A taky když zvyšujete úctu k sobě, tím se mění vaše vyzařování. Když si vy sama sebe vážíte, dovolujete si být sama sebou se vším všudy i se svou sexualitou – je to poznat, muži k vám začnou přistupovat jinak (ne všichni – pařez je prostě pařez – tam si nic nenalhávejte).

Ale vždycky – spíše než vysvětlováním, daleko lépe to funguje přes naši proměnu. Že my samy v sobě něco proměníme, že to skutečně začneme žít. Pak na to muž reaguje a děje se to častěji, než si myslíte. Takže pozor, ať svého muže navždy nezamknete do škatulky s nálepkou Pařez. Někdy i pařez rozkvete. :-) Když zažije ochutnávku jiné energie.

Žena – jakmile se začne cítit jako zneužitá a využitá – je třeba se na tyto své pocity podívat – možná se vynořují z daleké minulosti – to sexualita umí. Je tu možnost tyto pocity v sobě vyléčit. Zcela určitě doporučuji si nic nenalhávat, být pravdivá – k sobě i k muži. A také soucitná, moudrá, zaměřit se na svá zranění a léčit je. Pokud nemáte takovou potřebu sexu, můžete se otevřít pro milování.

Vzít si z toho kontaktu to, co vám dělá dobře. Blízkost, intimitu, srdce, vášeň, prostě cokoliv. Vzít si z toho to, co můžete právě vy.

Pozor na podporu negativity – je třeba se k tomu stavět tak, abyste na tom našla to dobré. Máte evidentně chlapa, který si věří a je zdráv a to je fajn.

Jakmile to začnete považovat za přítěž, máte problém. Nejvíc tím budete trpět vy.

Čím míň s tím máte problém, tím lépe se to může proměnit, proto se vyplatí hledat změnu postoje a věnovat se místům, která vás konkrétně zasahují. Ale tak, abyste nikdy nepopírala to, co cítíte! Abyste to respektovala!

Často třeba ženě vadí jen něco zcela konkrétního – a to ji znechutí. Tam je třeba, aby ona rozeznala, co to přesně je a požádala muže o změnu.

Klidně ale můžete i vnímat, v jakém rozpoložení je muž, aby vás nepoužíval ke svému uvolnění – jste snad nějaký odpaďák? To je něco, co byste neměla dovolit. Tady bych mu to řekla natvrdo – chlapsky drsně – běž si zaběhat anebo se sebou něco dělej – holt se musíš naučit uvolnit se jinak.

Vždy pomáhá ochota objevovat, co ještě je pro vás v těchto místech možné. Jak jinak to můžete ještě se svým mužem mít. Když někde něco nevyhovuje – je to bezva místo na nové objevy.

Tak tuto stranu jsem asi probrala celou.

A z druhé strany.

Žena, která má větší apetit. (opět platí oboustranně)

Vyslechla jsem ženy, které mi sdělovaly, jak v některém vztahu musely žebrat o sex.

Wow – to mě bolí, i když to jen slyším.

Nikdo nikdy by neměl žebrat, ani muži ani ženy.

Pokud vás do toho někdo vyloženě manipulativně vede, že si s vámi takhle hraje – tak pryč od něj.

Ano, znám, jaké to je, pociťovat frustraci, jak se můžeme cítit nemilovaně a odmítaně, jak začneme mít pochybnosti o své ženskosti a přitažlivosti (muži to mají podobně).

Zase – je možnost to za sebe sdělovat.

A taky je to výborná možnost, jak si tato místa sama léčit. Protože – když nás toto zpochybní, rozhodí, znejistí – tak je to zpráva o tom, si někde nevěříme. Že někde v hloubi o sobě pochybujeme. Tím si nebezpečně nabíháme do závislosti na lásce zvenku, na přijetí zvenku, na potvrzování zvenku.

V dlouhodobém působení to může dost otřást naším sebevědomím. A většinou to působí tak, že abyste nebyla zraňována, tak se před druhým uzavřete. Což ale nedělá dobře ani vám, ani to neumožní blízkost. Jak ztratíte důvěru, když nejste v bezpečí, tak se jasně neotevřete. Proto by oba partneři měli ctít hranice druhého – nechtít ubližovat, být laskavý – je kvalita, která nám v soužití hodně pomůže. Pokud žijete s někým, kdo vám pravidelně, opakovaně ubližuje – tak je opravdu čas na položení si otázky: „Proč si to dělám, že žiju s někým takovým?“ Jestli to dělá nevědomě – je třeba mu to jasně říct, pokud se ale ani tehdy nic nezmění – není to pro vás právě bezpečné a život nesoucí.

Jedeme dál... Já bych se chtěla milovat, on nechce.

Skutečně se o svou energii mohu starat sama. Nemusím čekat na nic a na nikoho.

Mohu se učit, jak tuto energii v sobě rozdmýchat a jak všelijak ji mohu použít. Však ji nemusím používat jen při sexuálním kontaktu. Nemusím ji vždy odevzdat muži. Toto skutečně mohu psát jen za ženy – ale i mužům bych v tomto místě řekla – můžete v sobě cítit sexuální touhu a nemusíte s tím dělat vůbec nic. Jen se do toho uvolnit.

Aniž bychom se jí museli zbavit!

Jo..., někdy je to nářez to ustát, a dost možná pro muže je obtížnější ji použít jinak, než pro ženy. Ale je to velmi živoucí tvořivá síla, která se dá vložit do tvorby (práce) – do psaní, zpívání, tance, ale i běžných denních činností, kdy např. myjete nádobí, vaříte.

Vtip je v tom, se tomu mentálně otevřít, že to vždy nemusí být jen o pomilování se s někým. Můžete se pomilovat sami se sebou, můžete si hrát, můžete tuto energii použít jakkoliv. Pomáhá dovolit si ji!

Ten, kdo nikdy nezažil plně probuzenou sexuální sílu, tak vůbec neví, o čem je tu řeč, a proto to prosím nijak nehodnoťte.

Je taky dobré vědět, že tato vlna postupně opadá a proměňuje se. Můžete ji kultivovat, když už ji vaše tělo dobře pozná, váš nervový systém to ustojí, tehdy ji lze lépe řídit.

Pokud nechcete jít jinam, tak doporučuji si ji dovolit žít, jak jen to lze, aby z vás doma sálala. Ale – pozor, je rozdíl, když napjatě očekáváte, když tlačíte, že aby to už bylo…

Vlastně potřebujete objevit, na co váš partner může reagovat.

A přidejte si sama sobě víc lásky, neubližujte si, neškemrejte, milujte se a hrajte si.

A opět použijte laskavý humor. Bez výčitek se prostě přitulte, nalepte se na svého muže, dejte mu jen lehce ochutnat a pak ho nechte. Nic nechtějte – to je nejlepší možnost – jak mu dopřát volný prostor. Když ucítí vaši energii a zároveň necítí tlak, že už ho strašně chcete, tak může snadněji přijít.

Toto mám praxí skutečně ověřené.



Je třeba určité zralosti, abyste se nechytly do bolesti odmítání. Abyste to, že on teď nechce – nebraly osobně.

Věřit si jako žena, milovat se, ctít se a starat se o svou energii, aby ve mně proudila. Tak po svém, jak uznám za vhodné a zároveň s možným maximálním respektem hranic druhého.

A pokud se vám druhý vysmívá nebo ignoruje vaši touhu, pokud vás vyloženě cíleně zraňuje – tak je na zvážení, proč s takovým člověkem jste.

Když se tady na to podívám kompletně, vidím zase hlavně možnosti.

Možnosti, jak o sobě něco zjistit, jak se léčit, jak se ve vztahu narovnat, jak si podpořit sebedůvěru. Mou podporu najdete zde.

Takže, kde je vlastně problém?

Aneb – když to nebudete považovat za problém a zároveň si dovolíte projevovat se tak, jak to cítíte, budete v těch tématech se sebou pracovat, je celá ta situace velkým darem.

Ochota obou je vždy velkou pomocí…, ale už víte, jak je to někdy s pařezem…:-)

5 zobrazení
  • Black Facebook Icon