Jára, guru a Filipíny

Zvažovala jsem dlouho, zda psát. Jak mám proboha napsat o někom, kdo je většinou společnosti považován za uprchlého odsouzeného zločince, který prznil ženy. Kdo je v naší společnosti zcela dehonestován, zlikvidován. Rozhodovala jsem se s vědomím, že to můžu pěkně schytat. Nejen, že mohu přijít o klientky, přátele, ale také se mohu dostat do dalších nebezpečí. Od počátku Kauzu Guru Járy jsem díky médiím zaznamenala jako skoro každý. Byla velmi přesvědčivá. A i já, která je velmi skeptická ke všem médiím a k mediálním honům, jsem ji vzala jako fakt. Trochu mě to šokuje, jak snadné je takhle podlehnout. Přijmout nabídnuté informace jako pravdu. I když nevíme vůbec nic, neznáme lidi, o kterých se píše, ani ty, kteří píšou a už vůbec ne ty, kteří dali k psaní podnět. Nejvíc mi z kauzy utkvěla v paměti žena, Bára – která k mistrovi vodila ženy na léčení. Pamatuji se, jak jsem se zlobila, jak to žena může dělat ženám. Jeho jsem nějak neřešila, nezajímal mě. Byl vykreslen jako samozvaný mistr - vlastně ubožák. Mě osobně dráždilo to jméno. Jára. Ani nevím proč. Moje vklady Princip Gurua Princip Gurua jsem ale za poslední roky pochopila a vstřebala, protože jsem měla možnost zažít tuto kvalitu. V naší vědecké materiální společnosti, kde z principu zpochybňujeme vše, a bohužel i svou vlastní podstatu bytí, je to naprosto ojedinělý a neznámý prvek. Guru je možnost, výzva, která vyžaduje důvěru a odevzdání, což je úplně jiná kvalita než analytický postoj. Jak jsem to zažila já – nešlo o dotyčněho člověka (Gurua), ale o to, co vlastně dokáže zprostředkovat. Kam nás zve. Tomu dát absolutní důvěru. Dát se zcela. K tomu samozřejmě musíme mít i jasnou důvěru v toho, kdo nás tam vede. Projevy úcty k tomu naprosto patří..., neb nám pomáhají povolovat ve své pýše, otevírají nám srdce a vedou nás k pokoře. Naprosto chápu lidský neznalý odpor k tomuto principu. Ale pro vědecký nedůvěřivý postoj bych řekla: „To, že něčemu nerozumíme, nebo to nedokážeme racionálně vysvětlit, že nás to provokuje a dráždí, ještě neznamená, že to musíme omezeně zavrhnout.“ Vždy si vzpomenu na svého 91 letého dědu, kterému jsem nabídla, že mu zkusím svýma rukama a energií z nich pomoci zahojit jeho nohy. Čekala jsem spíše odmítnutí, ale řekl: „Holka, já jsem už dost starý na to, abych věděl, že jsou věci mezi nebem a zemí, kterým nerozumím, a přesto mohou fungovat.“ A už vyhrnoval kalhoty, abych mohla začít. Přála bych nám všem tolik moudrosti a otevřenosti mysli...a klidně i dřív než v 90 letech. Sexuální nečistoty a zátěže O tom, že ženy ve svém lůně nosí spojení po sexuálních kontaktech, po bývalých mužích, jsem věděla už dávno. To, že je tedy možné a taky dobré se podobných nánosů a háčků zbavit, ať už sama nebo s pomocí, mi tedy přišlo spíš jako připomenutí hodně dobré informace. Sama jsem cítila, že některé spojení ve mně jaksi přetrvává a taky jsem několikrát přirozeně použila energetické čisticí prvky, bylinkové čípky i jinou očistu své vagíny. Když se nad tím zamyslíme, tak to přirozeně praktikuje mnoho lidí. Jen si vzpomeňte – jak je se po nějakém mizerném sexu, podivném spojení, léčivé „zahojit se“ krásným milováním? Nebo jindy - intenzivní pocit po intimním styku, kdy se chcete energie druhého člověka najednou rychle zbavit. „Něco“ vám nesedí, už „TO“ nechcete a sprcha nepomáhá? Ne náhodou mnoho žen trpí různými vaginálními potížemi – myslíte si, že vaše sexuální styky v tom nehrály roli? Ale kdeže…, jistěže. Samozřejmě mužského penisu se to týká úplně stejně. To, že se s tím dá pracovat vědomě, jsem věděla. Staré tantrické nauky na to upozorňují. Tudíž mě nepohoršily tantrické praktiky… Mě tedy absolutně nezneklidní, když tantrický mistr použije své tělo a dokáže ženu očistit. Jistěže je to mistrovská práce – nevložit osobní chtíč, umět ovládat své energie přesně tak, jak chci. Ne, mně tento tip léčení nepřijde zcestný. Minulé životy Sama se rozpomínám na své ženské tantrické životy a kdybych měla popsat, co vnímám, jaké praktiky jsem kdysi vykonávala, tak by tato kauza ztratila úplně štávu. Jenže ani o minulých životech, rozpomínání se na své zapomenuté schopnosti se veřejně nemluví, ač z mnoha procent podle nich žijem. Dokážeme to vytušit u malého dítěte, které zpívá v plném rozsahu dospělým hlasem, že je to patrně něco, co si sem přineslo z minula, ale u sexuálních praktik? Přitom je to stejné nadání jako každé jiné. Někdo je milovník od přírody a někdo ne. Naprosto chápu, že to, co je pro mě přirozené, je pro velké množství lidí nepřijatelné. Je a bude to nepřijatelné pro každého, kdo v sobě nese potlačenou sexualitu, kdo se sexuality bojí a považuje ji za něco nepřijatelného nebo nečistého, nízkého. Jakmile to někde uvnitř jejich systému je, budou jimi podobné praktiky odsouzeny. To je jasné jak facka, ani to nejde jinak. Dokážeme uchopit a pochopit jen to, co nám je nějak blízké, co je pro nás přijatelné, čemu jsme alepoň nějak otevřeni. Jak jsme ovšem otevřeni tantře a víme vůbec co to je? Tantra Jak hodně jsme obeznámeni s hlavním potenciálem tantry? Mrkněme třeba do Wikipedie. Co že je tantra? „Buddhistický význam. Tantra - dosl. „tkanivo“ nebo „vlákno“, ve smyslu složité struktury, tento výraz odkazuje na komplexnost v porovnání s naukami súter. Metody buddhistické tantry se zaměřují na identifikaci s cílem Buddhových nauk, s probuzením. Cíl je zde tedy chápán jako cesta. Na cestě tanter se v buddhismu používají takové metody jako zpřítomňování meditační formy (dříve používaný nepřesný termín „vizualizace“), iniciace, meditace na jidam, hluboké dýchání a jiné. Hindusitická tantra má velmi starobylou tradici a ovlivnila i tantru buddhistickou. Tradičně se dělí na vaišnavskou (sanskrt: vaišnava), šivaistickou (šaiva) a šaktickou (šakta). Jiné tradiční dělení je dakšina márga (pravoruká tantra) a váma márga (levoruká tantra). Na západě je převážně známa jen váma márga se svými sexuálními aspekty. Ty ovšem nejsou cílem (lepší sex), ale prostředkem k dosažení vyššího vědomí. Dakšina márga naproti tomu pracuje se symboly (jantra) a obřady (púdža).“ Že to většinou skončí prostě sexem? No jistě. Neb právě – umět ovládnout tyhle mocné síly stvoření, ovládnout svoje pudy a touhy... tak to už je skutečné mistrovství, které zvládne zatím jen velmi málo jedinců. Takže mně jsou tantrické praktiky blízké a naprosto přirozené. Ovšem zda je Jára skutečný tantrický mistr? Tak to jsem nevěděla. Obraz z médií byl naprosto jednoznačný. Nové zprávy No a s tímhle mým vkladem mi najednou pár let po mediálním vrcholu kauzy píše kamarádka, že je na Filipínách a že se setká s Guru Járou. „Jako že fakt? Děláš si srandu? S TÍM Guru Járou?“ „Ano.“ Taky máte ve svém životě přítele, o kterém jasně víte, že umí dobře rozeznat lidi? Že si nenechá věšet bulíky na nos? Člověka s vynikajícím čichem na lidi? Tak přesně taková žena mi psala a já byla zvědavá, s jakou zprávou přijde. A než přišla zpráva, tak jsem si v první řadě o G.J. něco našla. Už při prvním hledání jsem překvapeně zjistila, že vnímám úplně jiný obraz, než jaký jsem původně přijala. Horolezec, karmický astrolog, fotograf, který vyvinul techniku fotografické koláže ztvárňující astrologické horoskopy. Hlavně to lezení po horách mi přišlo jako hodně důležité a bouralo přijatý obraz hochštaplera. „Aha, zajímavé,“ řekla jsem si. Jak tak čtu dál, vidím, že jeho záběr je překvapivě obrovský, evidentně žádnej blbec nebo omezenec. Našla jsem, že se jako dítě setkal se smrtí, což je velmi mocná iniciace, a že mu to změnilo navždy vnímání života. Že emigroval v 18 letech, hmm, odvaha, vedl s lidmi už mnoho let dlouhé poutě po Indii, Nepálu, Barmě, Thajsku, opravdu dlouhý seznam zemí... vlastně se pohyboval po celém světě. Ten člověk mě začal zajímat. A od roku 2009 se usadil na Filipínách, kde hledal místo na svůj Ašrám. Což se o rok později společnými silami povedlo zrealizovat. Dnes se zde vyučují všechny jeho nauky. „Počkat – kdy, že začala kauza tady?“ říkám si. „Tady se přeci prezentovalo, že prchnul před uvězněním na Filipíny, ale zdroje z jeho komunity uvádí, že tam už dávno žil.“ Hmm, zajímavé – ten absurdní rozpor mě fakt začal zajímat. Našla jsem i další zajímavé věci, které absolutně neseděly s informacemi v médiích. V tu chvíli jsem byla ochotná zahodit všechny informace z kauzy, s tím, že nevím nic, jak přesně bylo, ale tady v té mediální kampani něco zatraceně smrdí. Vlna se rozjíždí. A konečně zpráva přítelkyně. „Tady je vše ok, Jára je ok, a nejen to... tohle JE mistr. „Jakože fakt?“ Protože TOHLE jsem od ní ještě nikdy neslyšela, bývá k žijícím „mistrům“velmi skeptická. „Bez pochyb.“ Vau, zajímavé. „A co já s tím? Je kdesi daleko na Filipínách, nic pro mě,“ byla první má myšlenka. Do života mi ale začaly přicházet další informace a shodou náhod jsem se dostala na předpremiéru filmu o Cestě Guru Járy, o místu, kde stvořili Ašrám, o aktivitách na tom vzdáleném tropickém ostrově. Ve filmu mě JáRa nijak speciálně neosloví, ani neruší, ale za to se mnou silně pohne dění v Ašrámu, který vytvořil. Směju se tomu, že G.J. ve filmu působí tak obyčejně, prostě a naprosto chápu, jak snadné je takového člověka zdiskreditovat. Za mě – je absence sebereprezentace rozhodně kvalita. Obyčejnost a jednoduchá přirozenost mi sedí. Oceňuji originalitu provedení filmu i to, že nepůsobí jako propagace. Toho jsem se trochu bála. Po pár dnech po shlédnutí se ve mně ozve silný tah, že prostě musím na ten ostrov. Ozve se to tak mocně, naprosto jasně cítím, že se mi tam mohou probudit další síly. Už delší dobu koketuju s rozšířením své tvorby, ale pořád mám nějaké zábrany. Volá mě ten ostrov, mocně mě zve obklopení oceánem. Nejsem velký cestovatel a zatím neumím anglicky, takže je to všechno velká výzva. Ale tah z nitra, kdy cítím pro sebe možnost… těžko vysvětlit, možnost růstu, posunu, podpory… Jasný silný tah. A život mi pomohl v tom, že jsem se rychle domluvila se svou přítelkyní a za pár měsíců se ocitla na Filipínách. A když už, tak všechno – jasně, že i s návštěvou dvou zatím odsouzených Čechů uvězněných v detenční vazbě. * (Soudy stále neskončily, momentálně je platná žaloba už jen jedné ženy, ale vše se stále protahuje, vrací a vůbec celá ta soudní kauza probíhá velmi zvláštně. JáRa nepopírá provádnění tantrické liturgie, za jejímž účinkem si naprosto stojí. Zmanipulování a zneužití žen oba zcela odmítají) Detenční vazba Už sama návštěva člověku rozšíří obzory. Co všechno se tu na světě děje? Co je možné i nemožné? Jak je možné přežívat? Svět ve světě, svět za ploty a s klecemi, svět neskutečného vedra, prazvláštního a ne zcela bezpečného jídla, v těchto hygienických a jiných hodně nekomfortních podmínkách žádný běloch nepřežije příliš dlouho. Absurdistán v plném provedení. Kolik jich asi po světě je? Kolik všelijakých lidí tam skončí? A jak? Tihle dva – muž a žena - jsou tam už čtyři roky, jen díky své odolnosti připravenosti z žití v Indii, svou aklimatizací z Filipín. Nechápu, jak tam mohou přežít, nechápu, jak mohou být v pohodě, jak to mohou naprosto přijímat a ještě z toho vidět dary. Nechtějí nic míň než absolutní uznání neviny. Docela velkým překvapením pro mě je, že v přímém kontaktu si hlavně s Bárou rozumím hned a je mi velmi blízká. Jako když se známe dávno. Při dvou návštěvách jsem si všimla, že se neustále stará o ostatní, pomáhá na všechny strany, bez ohledu zda je to bachař anebo kolega vězeň, nebo my turistky. Má v sobě neutuchající zájem o člověka. A to jí pomáhá vytvářet si dobré vazby s lidmi. JáRa byl pro mě velmi autentický človíček, měl takovou čistou radost, že jsme přišly. Přiznám se, zkoumala jsem ho. Pozorovala. Nic mně na něm ale nerušilo. Někdy jsem měla pocit, že má tak široký obzor, že se trochu ztrácím. Když se ptal mě, co od pobytu v Ašrámu očekávám a zda potřebuju s něčím pomoct, neváhala jsem. Vnímala jsem, že čeká, abych řekla sama, jestli něco chci. Cítila jsem šanci a nepropásla ji. Bylo velmi přirozené s ním mluvit naprosto otevřeně. Nikde žádný posudek, odsudek, jen zájem, jiskřivé oči a hluboké zamyšlení, než mi něco řekl. Zcela jiný úhel pohledu, z jiného kontextu a naprosto trefný. To hlavní, co jsem z obou těchto bytostí vnímala, byla pokora. Tak krásná pokora, že se to běžně u lidí nevidí. Žádné utrpení nebo tíha z uvěznění – jiskřivé oči, veselost a jasné vědomí toho, kde jsou. Žádná zášť nebo křivda. Nic takového. Jen láska, radost a vědomí. „Nevezete žádné knihy?“ Jeho zklamání mě překvapilo. Pak se dozvídám, že stále studuje, prohlubuje a tvoří „své“ nauky. Proč? „Mám konečně čas něco zplodit, zaznamenat, před tím jsem jen neustále pracoval s lidmi.“ Bára prozrazuje: „Má v sobě velkou touhu umět pomoct komukoliv, kdo přijde, proto toho potřebuje vědět co nejvíc.“ No, to je vskutku smělý záměr, pomyslím si. Během intenzivnějšího hovoru zahlédnu kousek Jeho. Nevím, jak jinak to popsat, uvidím ho jako nádhernou bytost, rozesmátou a zářící. Byl to jen záblesk… ale upozornil mě na to, že za tou prachobyčejnou „vizáží“ se skrývá mnohem víc. Ašrám a jeho dary  Odjíždíme, těším se na ostrov. Jsem zvědavá, co tam vlastně zažijeme. Předpokládám, že si odpočinu, že se budem cvičit v meditaci, koncentraci a relaxaci. Po zabydlení odevzdáváme mobily a noříme se do přítomného dění a do sebe. Místo na ostrově je Járou úmyslně a naprosto cíleně vybrané tak, aby nebylo zatížené vůbec ničím. Jsme tedy na místech, kde před tím nikdy nikdo nežil. Toto panenské prostředí nám pomáhá rychle přepnout do hlubší kvality vnímání. Místo prý bylo zplozeno pro všechny, kteří chtějí praktikovat, prožívat spiritualitu, aspoň krátkodobě chtějí mít skutečně hluboký duchovní prožitek, na který už karma a energie nezapomene, a který bude takového hledače vždycky povznášet. Opět musím připomenout, už jsem něco zažila, vyrostla jsem na Oshových meditačních technikách. A přesto. Tady velmi rychle zjištuji, že mám co dočinění s místem a krásou, jakou jsem si neuměla ani představit. Že zažívám něco, co přesahuje všechny mé zkušenosti. Až tam, na ostrově, pod laskavým vedením zářivých chrámových kněžek, poznávám, jak málo toho znám. Vděčnost, obrovská vděčnost ve mně vykvétá den po dni. A úcta k hluboké a ukotvené šířce všeho, co se zde předává. Vše zaštítěné hlubokými znalostmi o člověku. Náš program byl postavený na našich vlastních horoskopech a od nich se odvíjelo vše. Karmická astrologie, navazovala astrologická regrese, astrologický a karmický tarot, tantra, nakonec cílené využití energie do našich vizí. Vše se fantasticky propojuje a podporuje. Doplněno jógou, a propo - dostala mě třeba i zkušenost, že se dají jogínsky cvičit i pozice tarotových karet, zažít si je. Naprosto geniální vychytávka. Ranní brzké vstávání nám dává řád, meditace s rozbřeskem nás nabíjí a zjemňuje satvickou energií, mocné a zároveň jednoduché ranní i večerní rituály v nás budí posvátný přístup k životu, úctu. Vnímám skvělou kombinaci pevnosti a volnosti. Hojnosti a řádu. Každý den jsme byly dotázány na to, co nám dělalo potíž, na to, co nám bylo příjemné a také na to, co potřebujeme. Dle toho nám byl upravován program na míru - zájem o nás, náš osobní příběh byl skutečný. Skutečně jsem si sedla na zadek, spadla mi čelist a otevřely se mi oči, jak je možné s lidmi pracovat. Vše bylo propojené, navazující, ukotvené a hlavně – jednoduché. Vše zapadalo do naprosto správných míst.

Nikdy jsem neslyšela astrologii podat tak jasně a srozumitelně. Karmické hledisko naprosto jedinečné. Navázat na to, co jsme si sem přinesli mi dává smysl. Program zde byl postaven kámen po kamínku od stabilního základu po vrchol. Právě jednoduchost je známkou opravdového mistrovství. Až tam jsem v sobě ucítila hluboký respekt a uznala JáRu jako mistra, protože to, co se tu předává, nejsou žádné kurzy, ale skutečné a hluboké nauky. Nauky tak podporující sílu člověka, jeho schopnosti. Nauky ukotvené v realitě našeho světa, zároveň podporující svobodu a autentičnost člověka. Šla jsem do všeho a za těch pár dní se potkala se vším, co jen šlo. Zjistila jsem o sobě věci, které mi zatím unikaly, nechala jsem zasáhnout i mé ego, a rozhodně jsem posílila své srdce. * dnes s odstupem mohu říct, že jsem zde zažila mezník ve svém žití. Od teď jsem ve stádiu „po Filipínách“. Dívky žijící v Ašrámu, kněžky, které se věnují jen a pouze tomuto místu a práci s lidmi, mě překvapily svými rozsáhlými znalostmi a tak láskyplnou péčí, kterou jsem si ani neuměla představit. Mistrně nás provázely, laskavě podporovaly a nenápadně i nápadně vedly daným směrem. Žensky nás hýčkaly a opečovávaly. Byly nádherné a tím nemyslím jen jejich vizáž. Zažila jsem tam mnohé a celou dobu jsem nejvíce prožívala intenzivní vděčnost. Vděčnost, že mám možnost toto zažít. Zažít to přímo v prostorech k tomu vymazlených, v teple, které nekompromisně uvolňuje celé tělo. V celé nádheře tropického ostrova a nespoutaného oceánu. Později mi došlo, co mě to vlastně zavolalo. Tam mě sice oceán velmi ovlivňoval, ale nevnímala jsem se jako obklopená jeho vodou. Nebylo to o vodě. Zato jsem velmi jasně vnímala obrovské oceánické vědomí toho nenápadného muže, které protkalo všechny naše činnosti i celé to místo. Ač uvězněný, přesto svobodný, a i na dálku jsem cítila jeho srdečnou podporu. Jo, hrábla jsem si. Fyzicky i psychicky…a upřímně třetí den jsem myslela, že to snad ani nedám. Tělo rozdávání z toho, jak jógou a protahováním povolovalo. Nitro rozbité, čekajíc na nové poskládání... den po dni docházelo k nové úlevě, poznání či prozření. Struktura povolovala a ač projevy to mělo různé, bylo mi čím dál líp. Ale i náš pobyt skončil. Nechtělo se nám zpět. Ta božská krmě se jen nerada opouští. Rozloučení se Podruhé jdeme do vazby. Já už zcela otevřená, bez pochyb. S velkou úctou a pokorou k těmto dvou mimořádným lidem, kteří nás opět srdečně vítají. Tentokrát je návštěva v daleko horších podmínkách, v táboře přistálo 200 Číňanů a není nikde k hnutí. V prostoru pro 170 lidí je nyní uzavřeno přes 500 osob. Všelijakých. A to v obou polaritách. Ani si to všechno neumím představit. Naše skupinka je na malinkém plácku na zemi a vesele probírá detaily z našeho retreatu. Doplním si informace, které potřebuji ke své osobní praxi. Jsem za ně nesmírně ráda, pro mě jsou nedocenitelné. Zodpověděly se mi právě ty důležité „drobnosti,“ které tvoří můj stabilní životní základ. Většinou všechno víme, jenže dáváme důležitost nesprávným věcem. Ty opravdu pro nás nosné jsme zase bohužel schopni zlehčovat a ignorovat. Návštěva je příliš krátká, ač trvá několik hodin. Návrat domů Letím domů a všechno to ve mně víří. Jsem Vděčná. Závidím těm, kteří HO zažili na programech. Toužím po tom, naučit se víc. Moc si přeju zažít JE oba naživo ve vymazleném prostředí Ašrámu. Jsem Vděčná aspoň za toto setkání a pobyt. Přijde mi hrozná škoda, že zatím nemohu zažít víc. Že víc lidí to nemůže zažít. Vztekám se na lidskou omezeností a zase jen kroutím hlavou s jakou noblesou oni tuto svoji situaci berou. JáRa si je vědom možnosti smrti naprosto jasně. Studuje a plodí, dokud může. Směju se nad jeho kombinací. Oceánické vědomí a vyzařování jako veselý „prosťáček.“ Jsem tak Vděčná... Hmm, být geniálním prosťáčkem je vskutku nebezpečná varianta. Být prost, zbaven osobních tendencí, být jednoduchý a zároveń neomezený, široký jak oceán. Naprosto to narušuje naše naučené rozřazování lidských kvalit. Pokorná prostota je nám něco neznámého, ale tak nádherného. Zároveň ale oceánické vědomí, neomezená šíře znalostí, jasné, že naše mysl to nemůže uchopit. Uvědomuji si, že JáRa tak moc přesahuje běžné vědomí, že je klidně možné, že jeho nauky budou přijaty až zemře. Od dob Osha se nic moc nezměnilo. Co od Osha... Ani od dob Krista se nic nezměnilo. Nezměnily se totiž lidské povahy. Kulisy jsou jiné, ale hra zůstává stejná. Génius je nejprve zatracen a když už není naživu, pak je uznán. No, úplně to nefunguje, „mrtví“ mistři mají stále velkou sílu a jsou živější než mnozí živí. Ale stejně – skutečně musí dojít až k zahubení? Zase si někoho ukřižujeme? Já chápu, že tato kontroverzní kauza může mnohé odradit, ale v tomto případě bych jen doporučila. Prověřte si to sami. Nespokojte se mediální vlnou. V období Mee Too je tak snadné někoho takto spláchnout. Lusknutím prstu. Dav je teď chytlavý a bolest žen velká. Musí opravdu dojít až k zahubení? Protože – tedy čistě můj pocit - přesně na to se čeká. Soudy se táhnou, hra pokračuje... a dva lidi tam někde – čeká se, že budou zapomenuti? Nebo že tam konečně umřou? Jedno je jisté – ti dva v manilském žhnutí jsou živější než kdokoliv jiný. A už teď je jisté, že zapomenuti rozhodně nejsou a nebudou. Moje Proč toto píšu. V mém úmyslu není vést obhajobu Guru Járy. Nevím, jaká byla celá jeho, jejich minulost, co vše v jejich přítomnosti probíhalo či neprobíhalo. Řídím se tím, co jsem zažila nyní. Líbil se mi styl jeho pokorného a vědomého zamýšlení se nad kauzou. Ochutnala jsem jejich práci a nemám pochybnosti o neběžné kvalitě a obrovském přesahu. O naprosté mimořádnosti. Ucítila jsem tah, nutkání o tom, co jsem zažila, napsat. Nemohu dělat, že oni nejsou, že se mě to netýká. Už se mě to totiž dotklo. Nechci si dávat pozor na jazyk, kdykoliv mám chuť něco z nalezených zkušeností sdělit. A rozhodně nechci tajit zdroj, ze kterého sama čerpám a rostu. Pokud se mi povedlo dovést vás k zamyšlení se nad tématy, k hledání svých vlastních odpovědí, k otázkám – jak to vlastně celé asi je?... jsem spokojená. Pokud se ve vás témata rozvířila a začala probíhat obhajoba vašeho vnitřního názoru, taky dobře. Má zkušenost je, že skutečná pravda je tichá a nepotřebuje se obhajovat. Kolik odvahy vlastně potřebujeme k tomu, abychom uznali, že nevíme NIC? A dovolili si poznat něco víc? Magda Křepelková 18.10.2019


36 zobrazení0 komentář
  • Black Facebook Icon