Přijetí otcovy lásky

Nedělní podvečer a telefon. Sestřenice z otcovy strany mi oznamuje, že zemřela má teta, její matka. Kondoluji a ptám se na podrobnosti odchodu. Přijímám pozvání na pohřeb s příslibem, že vše vyřídím i svému bratrovi. Na pohřeb se vyloženě těším. Já vím, že to zní zvláštně, ale tetu jsem neznala. Zemřela ve velmi požehnaném věku a já nějak moc hezky cítím možnost potkat se svými sestřenicemi.

Přijde mi zajímavé, že momentálně vnitřně koketuji s možností odložit své vyvdané příjmení. A nyní se mohu setkat s linií svého otce, tedy se svým rodným příjmením Bakovská. Trošku vám nastíním naši rodinnou situaci. Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo pět let, protože táta byl agresivní alkoholik.

Oba poté žili v jedné vsi. Nebylo možné uniknout před zážitky, pohledy na opilého muže, který upadal

čím dál hlouběji. Zcela na rovinu přiznám, že ve svém teenagerovském věku jsem ho nenáviděla. Pak jsem se vdala, odešla ze vsi, abych se do ní po pár letech znovu přistěhovala do nově postaveného domu. Tehdy mě má matka dokopala k seznámení se s tátou. Měla zprávy o tom, že právě nepije a že by měl znát své vnučky. Nedala mi pokoj, dokud jsem nějaké kroky nepodnikla. Otec okamžitě velmi vstřícně reagoval.

Začala jsem ho poznávat a s úžasem zjistila, že tak jak jsem pro svou matku mimozemšťan, táta je v mém klanu. Má prostě podobné vnímání, citlivost i smysl pro humor.

Nepil 7 let a pak se vědomě rozhodl, že když už ze života nic nemá, k alkoholu se vrátí.

Tehdy jsem mu řekla, že je to jeho volba, ale ať nečeká, že bych se někdy starala o alkoholika.

Ano, cítila jsem, že mě má moc rád... ale postupně začaly přicházet klasické alkoholové situace.. Měli jsme domluvu, že když přijdu ohlášená, bude ready, když ne, mám smůlu.

A pak se taky občas něco stalo – rozbil si hlavu, volal mi, byl opilej... tak asi tak jsem měla tátu. Přesto všechno jsem zažila nádherný moment, když jsem napsala první knihu a on volal a řekl: "Holka, já vůbec netušil, jakou máš duši." Čímž mi prozradil, že i on nějakou má. Oba jsme u toho plakali. Byl na mě pyšnej - zvláštní pocit. Před jeho smrtí jsem ho viděla. Byl krásnej, smířenej a byla mezi námi láska.

To je stručně můj příběh o otci - nevěděla jsem, co skutečný táta znamená. Když jsem si k němu začala vytvářet vztah a poznávala ho, vrátil se k pití a já si zase vytvořila obranný štít.

Kvůli tomu mě prostě jeho rodinná větev nezajímala. Vazby se přetrhaly rozvodem mých rodičů. Kromě sestry, jejíž pohřeb mě čekal, měl otec ještě bratra. Byl to charismatický, nicméně velmi arogantní muž. I když věděl, že otec pije, moji matku při rozvodu nepodpořil. A to mám v hlavě stále živou vzpomínku, jak jsme jako děti utíkaly oknem před rozzuřeným otcem, kterého se mamince podařilo zamknout v domě. Tetu jsem neznala, strýce ano a otce jsem považovala za slabocha. A teď jsem měla poznat více členů této rodinné větve.

A také poznala a zjistila mnoho zajímavých věcí...

Že mi unikla velmi silná ženská linie. Teta totiž měla čtyři dcery a ty měly zase dcery– devět dalších holek. Až pak se začali rodit chlapci.

Že ty čtyři sestřenice jsou všechny velmi zajímavé a laskavé ženy. Některé vypadají i na svůj věk 70 a více let naprosto výtečně.

Že jsme se setkali úplně všichni sestřenky a bratranci. Čtyři dcery od tety, my dva s bráchou od mého táty a dcera a syn druhého bratra.

Cítila jsem, že tetu měli rádi a že to byla matka rodu. Její chalupa se stala místem setkání mnoha generací



Ucítila jsem smutek, že jsem ji nepoznala, a vyslechla si ostrou připomínku jedné vnučky, že to už nenapravím.

To ve mně rozehrálo vlnu vzpomínek. Vnímala jsem, že ony znají mého tátu jinak - jako příjemného veselého strejdu. Nevědí nic o pekle, které jsme s ním zažili my. Byla jsem hrdá na svou matku, že je na pohřbu s námi.

A jak jsem to tak celé pozorovala, řekla bych, že největší zlo způsobil tátův starší bratr, který - patrně z chlapského ega - se při rozvodu otočil proti mé mamce a otcovo pití shazoval. Vnímala jsem, že pomluva udělala větší zlo než samotný alkohol. A byla jsem šťastná, že mamka již vlnu odsouzení, viny a křivdy úplně překročila.

Měla jsem intenzivní pocit, že duše zemřelé tety, nějaká její stopa či esence pomohla, abychom se setkali takto všichni už bez záští a výčitek.

Vířilo to ve mně tak, že jsem se druhý den dostala k ukryté stopě bolesti. Uvědomila jsem si, jak jsem nedokázala přijímat otcovu lásku, protože jsem se chránila. A když se mu moje srdce začalo otevírat, přišel zpět alkohol - a tam prostě bezpečí není.

Ale po pohřbu ve mně něco puklo a já jen šeptla "tati"...a nechala proudit potoky slz.

Jako by z mého srdce odpadl poklop. Velmi jsem se uvolnila do lásky.

(Jsem zvědavá, jak mi tato úleva ovlivní vztahy s muži - protože už jsem zažila, že vždy, když vyléčím něco ve stopě s tátou, v mém životě se to odrazí.)

Nakonec jsem si sedla do modlitby s myšlenkou na otce a bylo to tak, ale tak krásné.

Cítím velké požehnání, neb schopnost přijímat lásku otce působí až k přijetí lásky Otce - Boha.

Ale i přes tuto nádheru a úlevu jsem byla uvnitř strašně rozhozená.. nevyvážená, neharmonická

Nevěděla jsem proč přesně, přišlo mi to až divné.

Až mě navedla Oshova karta na ukrytý smutek spojený s tetou.

Jak mi totiž vnučka hodila ručník viny, který jsem okamžitě odmítla, zavřela jsem s tím i své skutečné emoce. Vzpomněla jsem si, že moje srdce opravdu ucítilo touhu tu ženu poznat a přišel smutek z nepoznaného.

Když mi došlo, že jsem s vaničkou vylila i dítě, připustila jsem si smutek a ulevilo se mi.

Pak jsem se dokázala naladit na esenci bytosti, která se na mě smála z druhé strany. A tím jsem mohla přijmout další podporu, a to silnou rodovou ženskou linii jiného typu, než jsem dosud znala - linii velkého srdce.

Shrnuli- to.

Opět se mi ověřilo, že období kolem smrti, pohřbu anebo svatby jsou mocné brány do časoprostoru, kdy je možné přetavit minulost, která v nás žije, a ovlivnit tím svou další budoucnost.

133 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Mateřství