Ženská spiritualita v praxi

Téma, které ve mně nyní silně rezonuje.

Jak my ženy, my úžasné, moderní ženy, si stále nevíme rady s naší přirozenou spiritualitou.

Kolik žen mi píše – nejsem divná, když chci jen chodit a chodit venku? Nebo – potřebovala jsem odjet přesně na tohle místo, rodina má o mě strach, asi jsem fakt šílená a měla bych se léčit (tohle opravdu o sobě neříkejte ani ze srandy).

Kolik žen stále přijímá za pravdu, když jim okolí tvrdí, že je přehnaně přecitlivělá a měla by se sebou něco dělat (ano, JSTE CITLIVÉ, a žijte to víc).

Kolik žen mávne rukou před informací svého nitra, shodí to tak rychle, že si toho ani nestačí všimnout. „To jsou jen nějaké blbosti, vždyť mi nic nechybí.“

Kolik žen stále popírá své sklony a taky své přirozené vnitřní dary a schopnosti. Bojí se, aby nebyly označeny za psychicky labilní nebo za ulítlé.

Ano, mnoho let a staletí tu ženy nebyly vyslyšené, byly znevažované, jejich přirozené fungování bylo popíráno, zpochybňováno, zesměšňováno, obviňováno, pošpiňováno. Dělo se to tak dlouho, až jsme si to začaly dělat samy, přijaly jsme to za své. Přijaly jsme mužský styl fungování, uvěřily jsme, že naše kvalita závisí na výkonu a úspěchu.

Nyní je ale čas to propouštět. Osvobodit své ženství a rozvíjet ho. Nyní je příhodná doba.

Ale nemysleme si – ve společnosti, v nás i v našich mužích mnohá z přesvědčení popírajících skutečnou a plnou ženskost stále přežívá.

Zjistíte to hned, jakmile si dovolíte se projevit mnohem víc nebo jinak. Např. když již nejste ochotné se honit, když si dovolíte dělat NIC, nebo když se rozzlobíte a dáte to jasně najevo.

"Potřebuji (já musím) žít to, co jsem – však od toho tu jsem. Už nemohu jinak, jinak mi to nedává smysl, vše ostatní je pohrdání životem, který mi byl dán."

Dobrá, podíváme se na to víc.

Za mne – ženská spiritualita je spojena s VNÍMÁNÍM přírody, Země.

Být venku, vnímat různosti krajin, míst, vstřebávat jejich momentální poselství. Přináší nám to regeneraci a také vědomí toho, že tu nejsme sami, že vše je pomíjivé, proměnné, v neustálém procesu života a smrti.

Vnímáním různosti energie v různých koutech a místech. Nemusíme všemu rozumět, stačí si všímat a vstřebávat odlišnosti, to zvětšuje naši kapacitu vnímání i vstřebávání.

Když se v přírodě uvolníme a vnímáme, zjistíme, jak okamžitě s námi ona spolupracuje, jak k nám vše mluví.

Slunce vysvitne mezi mraky, aby vás povzbudilo, kapr vyskočí z vody, aby probudil vaši radost, káně vám zapískne nad hlavou, aby vám připomnělo svobodný let. Jsou to vaše jedinečné osobní zprávy. Napojujete se na proud synchronicity.

Ve spolupráci se živly vše sílí. Vítr vás profoukne a pročistí, voda vás omývá, oheň probouzí a země ukotvuje. Podporuje nás zcela vše. A samozřejmě, když my vnímáme, tak jasně chápeme, jak moc je důležité, že toto máme k dispozici. Jak je třeba o zemi pečovat, dobře se starat…

Patří k tomu také všímat si zvířat, cítit svým nosem vůně, slyšet zpěv ptáků a šum listí, radovat se ze všech pohledů, které bytí venku přináší. A také udělat vše pro to, aby to stále bylo na živu.

Smysly nám pomáhají být v přítomnosti, sytí nás.

Požitky – např. jídlo, doteky – používání smyslů. SMYSLY si zaslouží úctu a respekt, protože skrze schopnost vnímat získáváme potěšení ze života (to je velmi příjemná praxe).

A je zde i naše schopnost rozeznat, kde právě mám být. Zavolá mě právě toto místo. Což není jen o přírodě, ale o mnohých situacích v našem životě. Ano, řeč je o intuici.

INTUICE – bohatý dar, který nás doprovází – pokud mu dáme pozornost, pokud se učíme ji stopovat, dáme jí důležitost a respekt. Lze ji rozvíjet, ale taky ji lze zcela popřít. Jsem pro rozvoj, protože směrovka intuice nás vede životem dobrodružně. Je to zcela osobní záležitost, nezávislá na názorech, na myšlení, na logice. Když si život plánujeme, dokážeme si představit jen to, co si dokážeme představit. Ale naše intuice nás zavede do míst a cest, které jsme si vůbec představit nedokázali, ona rozvíjí naše hluboko uložené sny, vede nás k naplnění našeho potenciálu. Vede nás do neznáma, do výzev, je daleko víc spojená se životem, se živostí. Také nás chrání, něco čucháme, tušíme. Nevíme co, neumíme to vysvětlit… ale. Naše ALE je informace, podnět ke zpozornění. Tento „čuch“ nás upozorní, že někde něco zavání, že je třeba být opatrný. K tomu, abychom intuici vnímali, je třeba si dovolit položit si správné otázky, vnímat se, ztišit se, uvolnit neustálé myšlení a zaměřit se na vnímání svých vnitřních podnětů. Musíme chtít je vnímat, což je také denní trénink.



Také sem chci připojit další zmínku.

Tak, jako se můžeme otevřít pro živočišný, přírodní svět, tak můžeme přizvat i svět vyšší sféry. Andělský, nebeský, snový, svět duchů, nebo minulých životů. Někdy máme blíž k jednomu, jindy ke druhému, osobně jsem pro oba, o rovnováhu obou. Je to velmi podobné, jako v nás funguje ženský i mužský princip, není třeba nic preferovat, ničeho se vzdávat anebo ignorovat. Jedno může sloužit druhému a jedno může podporovat druhé. V různých fázích života nám jsou blízké různé směry a ještě k tomu každý máme rozvinuté své specifické schopnosti vnímání. Co je zcela přirozené pro jednoho, může být naprosto nedostupné pro druhého. Rozšiřováním svého záběru se otvíráme pro další podněty, ale je třeba jít dle momentální kapacity každého, pak jdeme bezpečně. I k tomu nám dopomáhá naše intuice.

Střed toho všeho jste vy, vaše fyzické já. Jak a k čemu lze používat tyto vjemy? Tyto světy nás mohou děsit, můžeme na nich ulítávat, být fascinováni. Já doporučuji využít je k našemu zrání, léčení

Když v našem životě něco vytane, není to náhodou, nemusíme tomu dávat příběh anebo důležitost, ale nemá smysl to ignorovat. Někdy např. zpráva od potraceného dítěte uleví vaší duši, umožní další tok lásky ve vás.

Vezměme informaci, vezměme zkušenost anebo léčení a pak to nechme být. Nemusíme se tím dál zabývat.

A to, že něco z toho nevnímáte, nebo že vás to děsí či odpuzuje – nevadí… ale neznamená to, že to není.

Dnes sem také patří svět techniky, technologií. Většina z nich je již připravená na intuitivní používání. A možná jste si všimli, jak vaše technika reaguje, když jste hodně naštvaní, rozladění… I toto je pro většinu lidí neuchopitelný svět, ale funguje, a u něho se nijak nedivíme, nepátráme, ale prostě ho používáme. Co mě ale stále překvapuje je, jak ho používáme, bereme to samozřejmě, aniž bychom tomu světu rozuměli, měli vůbec tucha, co vše to umí. Vyšší či přírodní světy odmítáme, ale technologiím se dáváme, aniž by nám docházelo, kam až zasahují a jakou moc nad námi postupně získávají. Rozdíl je v tom, že za technologiemi je vždy člověk a nějaký jeho záměr.

MYSTERIUM

Můžete si mnohé v životě ulehčit svou změnou postoje, pozitivním přístupem… a přesto je tu NĚCO! Je tu život sám, který nese dar živosti, probouzení a proměnlivosti. Někdy se věci stanou. Všechno nemůžete mít pod kontrolou. Je tu neuchopitelné mysterium, které přesahuje vaše vědění a vám nezbyde nic jiného, než se poddat, než se životu odevzdat, než povolit svoji bláhovou kontrolu a pýchu a čelit tomu, co JE. Vždycky ale můžete vnímat, pozorovat a učit se ze svých pozorování. Ženy jsou učeny od malička – svým kontaktem s krví, svými nevysvětlitelnými změnami, proměnami těla, energie, citlivosti. Mohou s tím bojovat nebo si vzít prášek…, anebo se učí s tímto mystériem žít v souladu. Porody, děti – další a další proměny těla – je toho dost.

Taky je tu VÍRA, hluboká ženská spiritualita, která nám dává sílu. Víra v život, v přežití, v lásku, v odpuštění, víra.

Víru podporuje zažívání sebe samé v naplněné prázdnotě, udržování vnitřního kontaktu. Vědomé zažívání lásky a života v sobě. Ochota čelit tomu, co právě je – s láskou a pravdivostí.

A následné uvádění tohoto svého plného a svobodného láskyplného potenciálu bytí do praktického života.

Jak to, co cítíme – žít? Jednak tedy vnímejme, používejme své smysly, věřme a rozvíjejme v sobě lásku. Praktikujme to stále. Praxe dělá mistry.

Za další nám pomáhá OTEVŘENOST a ochota k ní.

Musíme se zcela otevřít, uvolnit se do dění, abychom umožnily skrze sebe a své tělo nové zrození. Jsme schopny zrodit dítě, ale i nový život. Takto můžeme otevřít i své srdce, abychom mohly zcela milovat, plně žít. Když jsme otevřené, jsme zranitelné. Cítíme vše, i bolest, můžeme být zasaženy. Otevřenost a zranitelnost ale neznamená, že se vzdáváme svých sil. Naopak, vyžaduje to po nás velkou sílu a vědomí, jasný vhled toho, co se děje, kde jsem.

My samy musíme být schopny ustát tohle cítění všeho, lásky, radosti, ale i bolesti, smutků. Jen s otevřeností vnímat. Být s bolestí v lásce.

K ženství patří LÁSKA A SOUCIT.

Soucit – láska, kdy nic nepožadujeme, nehodnotíme, nelitujeme ani neobviňujeme, „jen“ cítíme vše. Sou-cítíme. Jsme tam, kde je nás třeba. K tomu nám pomáhá i empatie, vcítění se do druhých, do situací.

EMPATIE, která je taky mocným nástrojem rozeznávání situací, charakteru dění, protějšku, zachycuje signály, slouží nám v soukromí, ale i ve všech běžných situacích. V praxi pomáhá k harmonickému řešení, k podpoře vztahů.

Milovat vše, každičkou situaci a otevřenost nám pomůže vytáhnout si zkušenosti. Nehodnocení, láska a vhled zve do našeho života MOUDROST.

Specifickou ženskou moudrost.

Dál nám k praktickému realizování ženské spirituality pomáhá TĚLESNOST, sexualita.

Z našeho božského těla vzniká život. Přirozené funkce a pochody lidského těla si zasluhují úctu, protože udržují tělo zdravé a plné života.

Každý fyzicky projevený čin je posvátný. Nic spojeného se sexualitou není hříšné ani špatné, pokud se k tomu přistupuje smysluplně a s láskou.

Proto mi je blízký tantrický způsob vnímání, který oslavuje vše. Naše kultura rozštěpila obraz ženy na prostitutku a madonu, která pasivně zbožňuje svého mužského potomka. Z tohoto nastavení pramení tolik popření, tolik viny, tolik strachu ze sebe sama, až hrůza.

Jak moc dobře mi dělají obrazy žen z tantrického buddhismu, které jsou svou povahou sexuální i duchovní, extatické i inteligentní, rozhněvané i mírumilovné. I když – ani v této kultuře to v běžném životě žen tak nefunguje.

Proto my samy potřebujeme hluboce a s láskou přijmout všechny své části, abychom je dokázaly prakticky a dobře používat.

Když jsem v lásce se svým tělem, jeho živostí, lépe vnímám i svou intuici.

Mnoho vjemů dokážeme vnímat právě tělesně. Signály našeho těla nás informují nejen o nás samotných, ale i o situacích, ve kterých se nacházíme, reagují i na lidi, se kterými jsme právě přišly do styku. Pocitem uvolnění nebo stažení v těle, pocitem tepla či zimy, lehkosti nebo tíže, radosti nebo smutku. Pocitem znovuzrození anebo smrti. To vše jsme schopny zažívat skrze své tělo a ještě mnohem a mnohem víc. Smysly, rozkoš, radost, hravost, žal a utrpení. Všechno je k něčemu. Utrpení nás dovede k hlubšímu pátrání ve svém nitru, dovede nás k pravdě svého života. A to vše nám umožnuje naše tělo. Pokud s ním nejsme v kontaktu, zlobíme se na něj anebo ho považujeme za nepřijatelné, budeme v jeho informacích číst daleko obtížněji. Tělo a psyché jsou propojené a souladu dosáhneme tehdy, když nic v sobě neodmítáme.

A tady si dovolím jednu citaci.

„Můžeme být bystré, s pronikavým vhledem, dokonce i rozzlobené a přesto oslavovat své ženství. Můžeme aktivovat všechny své části a zvyšovat svou ženskou i mužskou energii, slaďovat je, místo abychom je popíraly a potlačovaly.

Nahá, tančící, rozhněvaná dákíní působí na psychiku zcela jinak než madona se sladkým úsměvem. K nejuctívaněším bohyním v Tibetu patří Tára, vyobrazovaná s jednou nakročenou nohou vpřed, připravena pomoci všem lidem v nouzi. Jakmile ženám není dovoleno začlenit všechny aspekty své osobnosti, začnou být pokřivené a odcizí se vlastním energiím.“

(Moudré ženy, Tsultrim Allione)


Další atributy spirituálního ženství

HUMOR. Specifický humor z otevřenosti a hloubky našich příběhů. Úlevný humor, když na sebe řekneme vše, když si přiznáme své jedinečné dokonalé lži, pasti a pastičky, své osobní praktiky…, humor skupiny žen, které si na nic nehrajou. Humor, který je laskavý, soucitný a tak oživující. Humor přiznání si toho, co jsme a toho, čím jsme se tak snažily být. Specifický, život a zkušenosti nesoucí humor. Smích, který přináší uvolnění, léčbu a svobodu ducha.

A když to všechno shrnu, tak se mi vynořilo jedno pochopení.

Že my ženy jsme přirozenými strážkyněmi rovnováhy.

Zdravá ROVNOVÁHA, života schopná rovnováha, neboli to, co zaručuje život, přežití. Žena je nositelka života.

Uvědomte si, kdy vyšilujete, kdy nejvíc prudíte… a zcela určitě najdete, že tehdy něco není v rovnováze. Že něco bylo převáženo, že něčeho je moc. Nebo že něco chybí. To jsme schopné vnímat. Pro to bojujeme, když je třeba. O to se opíráme, když jsme vratké. To hledáme, když jsme rozhozené.

PÉČE O ROVNOVÁHU je ženský velmi mocný dar lidstvu. Je to schopnost, kterou musíme ctít a pěstovat.

Každá žena je ztělesněním matky Země a zranit ženu jakýmkoliv způsobem způsobuje nouzi. A TEN, KDO BY TO MĚL HLAVNĚ VĚDĚT, JSME MY SAMY.

Kolikrát jsme byly umlčeny, ale to už nedovolme.

Kolikrát jsme byly zpochybněny, ale už si to aspoň samy nedělejme.

TENTO SVĚT VELMI POTŘEBUJE VŠECHNY NAŠE SÍLY.

Pokud potřebujete podporu, zorientovat se - jsem vám mileráda k dispozici ZDE

Je to důležité - VY jste důležitá. 

  • Black Facebook Icon