Přátelé z našich srdcí

Home > Články > Odpočinkové texty > Přátelé z našich srdcí
AAA
velikost textu
Přátele z našich srdcí je autorské dílo Pepči, 16 leté dívky. Začala autorsky psát během tříměsíční Cesty zralosti. Najednou vzniká něco nového  - z toho, co ona sama vnímá. Ve svých 14 letech bojující s anorexií. Ušla dlouho cestu, co říkáte? 

Přátelé z našich srdcí
Josefína Saňáková, květen 2017
Nechci rozdávat žádná moudra, ani nikoho učit. Ale zrovna včera jsem zažila něco nečekaného a ohromujícího. Bylo to asi jako když se něčeho bojíte a máte strach a pak zjistíte, že to je něco úžasného a okouzlujícího a vy už se toho nechcete vzdát. Ráda bych vám popsala, jak takové dobrodružství zažít. Pokud se nebojíte a chcete to zkusit, čtěte dál. A navíc kdo by nechtěl poznat čtyři vždy věrné kamarády?
Zrovna dnes jsem seděla a pila čaj, když vtom někdo zazvonil. Nejdříve jsem se lekla, ale pak jsem šla otevřít, stály tam čtyři postavičky, které jsem ze začátku vůbec nepoznávala, nevěděla jsem, kdo jsou a měla jsem z nich strach nebo možná z nich mělo strach spíš to temno ve mně. Nic neříkaly, jen na mě koukaly svýma krásnýma očima. Bály se, aby mě nevylekaly, ale já nevěděla, co dělat. V srdci jsem cítila, že chci, aby šly dovnitř, ale něco ve mně říkalo opak – ať je zapudím a vyženu. Nakonec jsem však udělala krok do neznáma, překonala to temno a pustila je dovnitř.
Z ničeho nic jsem stála v přenádherném pokojíku plném barev, slunce a voňavých květin. V dáli jsem viděla les, ale ne obyčejný, čišela z něj síla schopnost léčení. Měla jsem chuť se rozběhnout a všechno prozkoumat, ale přede mnou stáli čtyři neznámí.
První byla růžovo-červená. Měla dlouhé šaty, byla to dívka s vlasy až na zem, jemné ruce, modré oči a držela látkový pytlík něčím naplněný, ale nevím čím. Snad to zjistím. Druhý měl malé modré kalhotky jako Krteček a žlutou čepičku, z které koukaly uši. Pohladil mě. Takové pohlazení jsem ještě nikdy nezažila, jemné jako peříčka. Zmocnil se mě na okamžik nepopsatelný pocit, abyste ho zažili, musíte je také poznat. Ale nepředbíhejme. Třetí byla dívka s dlouhými hnědými vlasy. Byla krásná jako princezna. Rozdávala oranžovo-modrou mlhu. Snad brzy zjistím k čemu. A poslední. Podlomila se mi kolena. Poslední ze čtyř příchozích měl oranžovou čepičku a jeho oblečení bylo vyrobeno snad z duhy.
Přišli blíž ke mně. Cítila jsem, že se musím rozhodnout, jestli s nimi budu kamarádit.
„Ano,“ řekla jsem. Spojili se za ruce a udělali kruh. Ze středu kruhu vytryskl proud energie, který vedl do mého srdce. Představte si mocný proud růžové energie. Nic. Poprvé v životě cítím nic. Každá buňka mého těla se uzdravuje a zoceluje. Cítím klid a lásku, štěstí a mír. Síla všech Čtyř, síla louky, květin, lesa – ten les, bože, prožívám pocit souznění s tímto lesem. Na chvíli zavřu oči a jen pluli v tomto krásnu, ale později se proberu…
„Kdo jste?“ ptám se.
Začali se představovat od začátku:
„Já jsem Miluji Tě. Pomáhám ti vrátit se ke Zdroji, k Bohu, k Nule. Mažu vše, co bylo napsáno na tabuli tvé duše. Vezmu houbu a smeju to. A vždy Tě miluji, ať děláš cokoliv.“
„Já jsem Omlouvám se. Tím, že mě máš, víš a omlouváš se, že příčinou situací jsou nějaké programy, které jsou v tobě.“
„Já jsem Prosím odpusť mi. Prosím Vesmír o odpuštění, že nevíš nic o vlastním myšlení.“
„Já jsem Děkuji.“
Jenom když promluvili, znělo to přenádherně jako ten nejpříjemnější hlas, který jste kdy slyšeli.
„Já děkuji za odstranění tvých programů z tvé mysli. Děkuji Bohu za vše, co máš.“
Zarazila jsem se: „A jak jsem si zasloužila tolik péče?“
„To sis nemusela nijak zasloužit, my tohle děláme pro každého živého tvora na Zemi,“ odpověděl Děkuji a položil na mne svou ruku uvědomění. Prošel mnou příjemno-nepříjemný pocit, ale začala jsem si vše uvědomovat. To není ledajaký pokoj, to nejsou ledajaké postavičky, všechno do posledního detailu má svůj smysl.
Louka je prostor mého Já, mé duše, mého vnitřního světa. Les jsou všechny moje buňky, cévy, žíly,… jsem jím celá propletená a kdykoliv ho můžu poprosit o léčivou sílu, která mě celou vyléčí až do posledních konečků prstů.
A proč vám vyprávím tento příběh? Proč vám povídám, jak jsem se seznámila se svými přáteli? Protože bych si přála, abyste je taky našli. Protože oni jsou součástí našeho srdce a Já. Jsou to čtyři kuličky, které se kdykoliv, když potřebujeme, rozbalí a pohladí nás. Díky nim jsem zase zpět, čistá a šťastná.
Proto zavřete oči, doplavejte do svého srdce a zavolejte. Ani nemusíte moc nahlas, oni vědí, že je chcete vidět. Přijdou sami. Přijměte je, obejměte je a milujte je.
Miluji tě vám vždycky dá lásku ze svého pytlíčku, omlouvám se vás vždy pohladí, odpusť mi vám dá kousek své mlhy a děkuji vás pohltí do toho hlubokého Nic.
 

Mámou v pohodě

Mámou v pohodě
Cena: 650,00 Kč

Světlem sama sobě

Světlem sama sobě
Cena: 349,00 Kč

Tanec divošky

Tanec divošky
Cena: 220,00 Kč

Barevné okamžiky

Barevné okamžiky
Cena: 269,00 Kč

Příběh ženy

Příběh ženy
Cena: 128,00 Kč

Nejbližší akce

Individuální konzultace v Praze

Místo konání: Studio Osm, Srbská 2 Praha
Datum konání: 23.08.2019 - 23.08.2019.,
od: 10:00. - 18:00.
všechny akce

Přejete si, abych Vám byla podporou na Vaší cestě?

Třikrát do měsíce Vám zasílám své krátké originální texty, které nejsou nikde jinde publikovány. Slouží jako podpora, zamyšlení či podnět k tomu, jak lze svůj život maximálně a vědomě prožít.

Zde uveďte svůj e-mail. .

odhlášení

Napište mi

Ženy v pohodě na Facebooku

Navštivte také naše stránky na Facebooku

KONTAKT

+420 736 455 107
m.krepelkova@zenyvpohode.cz

E-book
můj příběh

PROBUZENÍ z pekla
aneb cesta k ŽIVOTU

stáhnout
E-book můj příběh