Příběh o samotě

Home > Články > Odpočinkové texty > Příběh o samotě
AAA
velikost textu
Jaro v nás budí touhu být s někým. V jedné FB skupině se rozvinula diskuze na téma: Jak to, že jsem sám?
Jak si to lze vysvětlit, že někdo žije v krásném vztahu a druhý nemůže o vztah zavadit?
Četla jsem docela poctivě diskuzi, …mnoho se odhalovalo přímo v ní.
Bylo znát, že mnohé to tíží, ale jen málokdo se zamyslel nad svým přístupem. Tolik předsudků a mentálních omezení pohromadě jsem už dlouho neviděla.
No, přátelé, čas nic nezmění, pokud nezměníme své přístupy.
Vždycky jsem se skrze muže velmi naučila. Zkusím vám teď svým příběhem přinést pár podnětů.
Dlouhé manželství a samota, která bolela. Nemožnost komunikace, hlubšího sdílení mě dovedlo k hledání, jak se cítit dobře. Nerada se cítím blbě. Otvírala jsem své srdce slunci, přírodě, brzy jsem pochopila, že lásku mohu zažívat, aniž bych k tomu někoho potřebovala. První prožitkové semináře, které mě zároveň učily pracovat s energií, mi to jen potvrdily. Uvolňovala jsem své tělo, abych to byla schopná cítit víc.
To mi pomohlo, abych se necítila sama, bolestně osaměle. Zjistila jsem, že je to jen na mně, že si své myšlenky a následné pocity mohu vybírat.
Rozvod a další vztah. Najednou nic nebylo nemožné. Ač dotyčný muž hezky mluvil, nebyl schopný to žít. První rok jsem se léčila, druhý rok jsme se vyrovnali, a třetí jsem věděla, že tudy cesta nevede. Byl čas odejít.
Pak přišlo moje období samoty. Po čtyřicítce. Poprvé v životě jsem bydlela a žila sama. Rok samoty v Brně, kdy jsem měla pocit, že stačí vyjít ven – tam všude byli lidé. Nemám potíž se dát s kýmkoliv a kdekoliv do hovoru, takže pohoda.
Pak jsem se ale rozhodla, že potřebuji být víc v přírodě a přišlo stěhování na Lipnici.
Přišla první velká vlna samoty – a já telefonovala na všechny strany anebo seděla na netu jak přibitá, snažila jsem se všemožně zaměstnat. Pak mi došlo, co dělám – že z toho prostě zdrhám.
Když přišla další vlna, rozhodla jsem se jí čelit. Dobře – jsou tu tyto pocity, tak pojďte. Všechno jsem vypnula a setkala se se svým strachem. Jo, prostě jsem seděla v tichu se svými pocity, v odhodlání z nich neutéct. Pamatuju si z toho, že jsem místy brečela, pak taky křičela, taky tancovala a tak podobně. Zjistila jsem, že nejvíc se bojím selhání, že svůj život nějak podělám. Samota mě donutila pohlédnout zcela pravdivě na to, co cítím.
Pak už to nikdy nebylo tak silné.
Žila jsem na překrásném místě a to mi ve mně probouzelo/otvíralo obrovskou vděčnost. Naučila jsem se být sama a být v tom šťastná. Jo, někde vzadu ve mně žila touha po spojení s mužem. Vždycky jsem věděla, že jsem žena do vztahu. Ale po těch letech s muži jsem si užívala samotu jako balzám. Objevovala jsem, co mám skutečně ráda já, učila jsem se převzít zodpovědnost za vše, co se v mém životě děje.
Občas se mi po mužích zastesklo, žila jsem hodně stranou, v přírodě, v krajině, kde jsem nikoho neznala a stále pracuji převážně se ženami. Někdy jsem jela do společné sauny jen proto, abych slyšela mužský hlas. Taky jsem občas záměrně vyjela na prožitkové smíšené akce.
Říkala jsem si, jak já, se svým způsobem života, mohu někde potkat chlapa? Ale nechávala jsem otevřeno možnosti – že můžu. Nepřipustila jsem možnost, že je to nemožné.
A vždy se někde i během této doby objevil občasný milenec… Čím víc jsem se měla ráda, tím lepší a mladší byli. Nic na partnerství, vždy to přišlo jen jako oživení, anebo léčení.
Milenecké kontakty byly nádherné, přicházely v pravou chvíli, ale já pomalu začínala chtít víc.
Jak jsem budovala svůj profesní profil, dala jsem profi fotky na své webové stránky a FB, a najednou jsem se ocitla v kategorii krásných žen. Zažívala jsem obrovskou vlnu mužského zájmu, která ale nesla i jakýsi odpad. Dostávala jsem nabídky veškerého typu!
Lezlo mi to na nervy a cítila jsem, že ve mně stoupá k mužskému pokolení averze. Jakmile jsem si toho všimla, věděla jsem, že něco takového si pěstovat, mi dobře neposlouží. Věděla jsem, že pokud chci potkat partnera, tak žádnou averzi nesmím dopustit. Taky mi cinkl hlásek intuice: „Co ty víš, kudy někoho potkáš? Co když to bude právě přes FB, který si tak znechucuješ?“ Poctivě jsem zkoumala svůj odpor, své reakce na konkrétní impulsy, uvolňovala si svá témata s tím spojená.
Na vtipný popud kamaráda jsem se zapsala do jedné seznamky. Byl to momentální impuls zvědavosti a chuti napravit vztah k mužům, ověřit si, že všichni nejsou tak stupidní, jako ti, kteří mě přes FB v tu dobu oslovovali. Byla jsem k tomuto druhu seznámení nedůvěřivá a to se nezměnilo ani po této zkušenosti. Přesto mi tento krok ve správnou chvíli moc pomohl.
V první fázi totiž bylo užitečné vyplňování dost podrobného dotazníku, kde jsem měla psát jednak o sobě a taky o tom, co bych chtěla. Pomohlo mi to ujasnit si, co chci a co nechci.
Ukazované vzorky mužů jsem brala z nadhledu, někteří se slovně jasně odhalili, jak nemají zpracovanou minulost, jak rovnou kladou požadavky anebo přímo popírají ženské fungování. Bylo to zábavné a velmi poučné.
Taky jsem získala vědomí, že volných mužů je dostatek.
Setkala jsem se takto s několika muži. Pozorovala jsem, zkoumala, bylo moc fajn k tomu takhle přistupovat. Rozlišovala jsem, jak se kdy cítím, abych vědomě našla, jak se skutečně potřebuji cítit se svým partnerem. Dřív jsem hlavně naskakovala na sexuální jiskru. V tomto jsem ale byla již plně svobodná, naplnila jsem své sexuální touhy a překročila je. Na prožitkových akcích jsem zase zažívala nádheru spojení srdcí, tantrická spojení, zjistila jsem, že mohu milovat víc lidí, že mohu milovat, ale to neznamená, že chci nebo můžu s tím člověkem žít.
K soužití potřebuji i praktické schopnosti, další kvality – a ano, jsem náročná a vím, že je to v pořádku. Mám jasno hlavně v tom, že nechci lempla, lenocha, puntičkáře, vztahovačného muže, příživníka, chudinku, pedanta, mača... a to asi není ještě všechno.
Přála jsem si muže s otevřeným srdcem, schopného komunikace a také, abychom se navzájem inspirovali a vyvíjeli se. Protože znám své slabiny, přála jsem si, aby mi dával prostor, abych neztrácela kontakt se sebou a věděla, co chci.
Zjistila jsem, že má intuice, můj dar mi někdy přináší i lehké překážky. Jsem schopná se ustrojit a chovat, stylizovat tak, aby se to právě tomuto muži líbilo, a to – aniž bych ho znala, a zpočátku – aniž bych si uvědomovala, že to dělám.
Tohle bylo pro mě hodně husté zjištění. Pak jsem si už dávala bacha, abych se ladila jen sama na sebe a ne na něj. Pochopila jsem, že se musím totálně cítit svobodná, jako JÁ. Co mi z toho vyšlo? Je třeba se stále vnímat – a jde to! Setrvávat pozorností u svého těla, u své energie, u svého pocitu a zároveň vnímat muže.
Zkoumat seznamku mě bavilo asi týden, celkově i se schůzkami jsem tomu dala měsíc. Tolik cenných zjištění, tolik pochopení, o tom, jak jediná možnost je věřit, ale ne tomu, co muži říkají. Jen tomu, co já skutečně cítím anebo necítím. Je hezké, když vás někdo chce, ale pokud to necítíte i vy sama, tak to není důležité.
Pak jsem všechno na seznamce zrušila a těšila se na to, co život přinese nebo nepřinese.
A žila jsem dál dle svého vnitřního vedení. Dopsala jsem (v Jeseníku) třetí knihu, a cítila jsem, že ji chci věnovat jednomu starému pánovi, který mi tam dělal průvodce. On byl kulturní atašé v Priessnitzových lázních. Tak jsem to udělala, v knize Světlem sama sobě má vytištěno věnování.
Pak jsem si uvědomila, že mu ji chci nějak předat, překvapit ho, nevěděl o tom. A protože je to člověk z kumštu, muzikant, noblesní pán, domluvila jsem se s jeho šéfem, a byla jsem pozvaná k tomuto tajnému předání na reprezentační ples lázní.
A jak je život vtipný – dva týdny před plesem, když jsem si zrovna sypala popel na hlavu, do čeho jsem se to zase navrtala, že mám jít sama na cizí ples (strašně se mi tam nechtělo)…, ještě k tomu, mne oslovily ženy z té oblasti a v pátek před plesem jsem měla mít v Javorníku ženský kruh. Už jsem nemohla vycouvat. Tak v tu dobu mi přes můj „oblíbený“ FB napsal muž – jen tak…: „Vyskočilo tu na mě vaše jméno…, učil jsem kdysi nějakou Magdu Křepelkovou hrát na lesní roh – nemáte s ní něco společného?“
Pobavilo mě to, mrkla jsem na jeho profil a vida: Jeseník… a muzikant… Tedy… odepsala jsem, že sice ne…, ale „jestlipak náhodou neznáte starého pána z lázní?“ Odpověď: „Jistě, hráli jsme spolu dvacet let v kapele…“
Slovo dalo slovo a měla jsem doprovod na ples. A nejen tam.
Žijeme spolu dva roky.
Bylo to tak rychlé, až jsem se lekla. Ten muž byl jak ledoborec. Překvapilo mě, že i když jsem vnímavá a poctivě jsem čelila všemu, co jsem cítila a čistila vše staré ze vztahů, tak přesto jsem na své srdce nachytala stopy bolesti. Najednou jsem ucítila i strach… a to, že mám ochranná brnění a že tento muž je všechny nekompromisně bourá.
Musela jsem si položit pravdivě otázku, jestli skutečně chci už nebo vůbec ještě žít s mužem. Musela jsem se té otázce skutečně vystavit.
A odpověď přišla –„Je to výzva a možnost růstu. Samotu jsi zvládla, další učení najdeš ve vztahu.“
Žijeme spolu dva roky, a bylo to zpočátku docela perné.
Objevilo se jeho nezvládnuté téma, temnota, která přesně dopadla na má nejslabší místa. Inspirace přišla nejméně očekávanou cestou – i já se musela potkat se svou temnotou a vědomě se posunout do světla. Díky tomu se dostávám k sobě samé hlouběji a také pozorněji.
Není to někdy lehké a fakt nevím, zda jsme spolu navždy. A taky je pravda, že to neřeším. Žiju teď jak to jde, s tím, že důvěřovat mohu vždycky hlavně sama sobě.
Vnímám ho jako svého muže hodně často. Jde mi to samo z úst od počátku, kdy mě až překvapilo, co se slyším říkat.
A… jak je on intenzivní a je ho všude plno, potřebuji občasnou samotu. Miluju svou samotu čím dál víc a to zvyšuje mou kapacitu milovat muže.
Dnes je pro mě samota součást duševní hygieny.
Jo, a je moc hezký – mít se ke komu vracet.
A co vy? Pokud jste sami – uvědomili jste si nějaké své přesvědčení? Podívejte se, zda se tím nějak neomezujete! Uvědomili jste si strach nebo bolest z minulých rozchodů? To by bylo obzvlášť skvělé – pak je třeba zacílit právě na ně. Nevadí, že máte strach, že jste byli zraněni, čelte těmto svým pocitům a jdete směle i s nimi. Nemá smysl čekat, až to všechno zpracujete, ŽIJTE už teď!

Nesmím přibrat. E-book a audia

Nesmím přibrat. E-book a audia
Cena: 333,00 Kč

Příběh ženy

Příběh ženy
Cena: 128,00 Kč

Jak o sebe pečovat E-BOOK

Jak o sebe pečovat E-BOOK
Cena: 333,00 Kč

Audio balíček pro sebeléčení - CD

Audio balíček pro sebeléčení - CD
Cena: 250,00 Kč

Tanec divošky

Tanec divošky
Cena: 220,00 Kč

Nejbližší akce

Úterní praxe - 3 měsíční setkávání

Místo konání: Studio Osm, Srbská 2 Praha
Datum konání: 28.05.2019 - 25.06.2019.,
od: 19:00. - 21:00.
všechny akce

Přejete si, abych Vám byla podporou na Vaší cestě?

Třikrát do měsíce Vám zasílám své krátké originální texty, které nejsou nikde jinde publikovány. Slouží jako podpora, zamyšlení či podnět k tomu, jak lze svůj život maximálně a vědomě prožít.

Zde uveďte svůj e-mail. .

odhlášení

Napište mi

Ženy v pohodě na Facebooku

Navštivte také naše stránky na Facebooku

KONTAKT

+420 736 455 107
m.krepelkova@zenyvpohode.cz

E-book
můj příběh

PROBUZENÍ z pekla
aneb cesta k ŽIVOTU

stáhnout
E-book můj příběh