Matka a dcera

Home > Články > Texty k PPP > Matka a dcera
AAA
velikost textu
Cesta z anorexie je práce pro celou rodinu. Rodina je propojený mechanismus a děti si často odžívají nastavení svých rodičů. Dítě si jednak hledá v rodině pozici, kdy je nejvíc milováno, a také nevědomě přebírá schémata rodičů. Je schopné cítit a nevědomě reagovat na vše, co je v rodině nevyřčeno. Ono je jednoduché… vnímá jasně a nechápe konstrukce, které ve vztazích dospělí vytvářejí. Dítě si umí vytvořit sebevražednou mašinérii, která měla „pomoct“ matce či otci… případně oběma. Dětské přání je – mít oba rodiče pohromadě a spolu. Přáním dítěte je být v lásce. Udělá cokoliv, bude se snažit být nejdokonalejší, nejhodnější na celém světě, jen aby naplnilo potřeby rodičů.
Většina vztahů vzniká na základě potřeby. Málokterý vztah je skutečně vyzrálý vztah dvou dospělých lidí. Většinou se právě ve vztahu vynoří všechny naše dětské bolístky… Strach ze samoty, z odmítnutí, ze selhání…
Když rodiče na sobě začnou pracovat, pochopí, že druzí – ani partner, ani děti, tu nejsou od toho, aby naplnili naše „potřeby“... naše touhy... naši prázdnotu… když dokážou přiznat a sdělit, co skutečně cítí… může se v rodině velmi změnit atmosféra.
Žádný rodič si většinou není vědom tlaku, který se v rodině vytváří. Není divu. Rodičem nikdy před tím nebyl... a i kdyby – tak každé dítě vnímá jinak. Hlavně – vaše dítě není vy, vnímá a vidí situace jinak.
Porucha příjmu potravy je komplikovaná složenina více souvislostí. Ale vždy souvisí s rodinou. Ať už pochází dítě z problematických poměrů, nebo z láskyplných… jedno mají společné. Vnímají jinak než jejich rodiče, jsou jinak citlivé…
Níže je popsáno sdílení matky o tom, jak zafungovala její vnitřní práce na sobě. Miluju tenhle mail i proto, že nádherně ukazuje, jak se mění nastavení i u dalších rodinných příslušníků, a ani o tom nemusí vědět.
Matka na sobě nyní intenzivně pracuje, podobnost svých vlastních schémat si uvědomila i zde na semináři Stvořena pro lásku, další víkend si zpestřila rodinnými konstelacemi. Uvědomila si svoji dávnou snahu být perfektní, taková skrytá anorexie. Její otázka samozřejmě zněla: Ona a dceřina anorexie.
 O konstelaci se sice nemá mluvit, vracet se k ní slovně, ale pro tento případ jsme si dovolili malou výjimku, protože může posloužit mnohým.
Objevuje se tu velmi častá záležitost a to, když si dítě zakazuje cítit negativní pocity spojené s rodiči. Často zde opakuji, že můžeme někoho milovat a klidně se na něj můžeme zlobit nebo se ho bát, aniž by nám musel něco pekelně strašného udělat. Připustit si a vyjádřit svoje skutečné pocity je vždy velmi léčivé. Jakmile toto není v rodině podporováno... nebo přijímáno, vzniká velký problém.
Níže uvedený text píše matka anorektické dcery…
***
Došly jsme k panické hrůze Štěpánky z mého táty a obavy se s tímto strachem svěřit mně, protože bych tomu nevěřila, protože se vše dělo v mé nepřítomnosti, že bych tomu nerozuměla, že bych nepřijala ty pocity jako autentické. Pak do té konstelace vstoupila moje mamka, která mi nikdy nerozuměla, neměly jsme si co říct; já jsem byla plná všech vjemů a pocitů, ale pro ni tenhle svět byl velkou neznámou. Chtěla jsem, aby ona byla jiná a ona chtěla, abych byla jiná já ... Teď prostě vím, že je jenom JINÁ (nic víc, nic míň), ale já můžu jít svou cestou a to je úleva.
Ano, z důvodů mně zatím neznámých jsem ze svého otce měla fakt hrůzu.
A rozuzlení naší konstelace?
Dlouho to bylo zaseklé, ta paní (Štěpánka) si odprožívala to zoufalství a slzy hodně dlouho, já jsem tam stála a vůbec nemohla přijít na to, jaké to má řešení - nekonečně dlouhý čas.
Změna přišla ve chvíli, kdy já jsem si dovolila přiznat tento strach a chovat se jako dospělá, netrestat se a nevinit se za to, že ten strach cítím z vlastního táty (protože svýho tátu je přeci třeba bezvýhradně milovat, uznávat...) ... projít si i se Štěpánkou to, že nemusím vždy přesně chápat její vnímání, protože naše vnímání může být trochu odlišné, prostě, že jsme každá trochu jiná.
 
V neděli jsme si našly se Štěpánkou čas a víc než hodinu jsme si povídaly (vůbec si teď hodně povídáme). Bylo po obědě a Štěpi už zase atakoval její anorektický démon. Šly jsme do toho: „Tak ho sleduj, vždyť víš, že ty bludy to nejsi ty, to je on.“ „Ale já nemůžu, jsem zoufalá, mami, já to nedokážu, já nevím, čím ho mám zahnat...“ (zas ta hrůza). Ale mě to nedostane a navíc využívám situace. „Víš, moc ráda bych ti pomohla, ale každá jsme trochu jiná, mě zabírá tohle, ale tvoje vnímání jsou trochu jiný. Běž, lehni si tady a představ si to svoje srdce a zeptej se ho, co ti pomůže?“
„Ale mě se tohle prostě dělat nechce!!!“ Já na to. „Já vím, ten anorektickej had už ví, že mu jde o život, a když jde někomu o život, udělá prostě cokoliv, cokoliv - a i tohle je jeho způsob, máš ho na kolenou, teď do toho jdi, teď ho můžeš přestat živit a obrat ho o tu sílu.“
„Tak já to zkusím.“ ONA chvíli sedí a říká: „Nejde to, pořád ty myšlenky v hlavě, nedovolí mi to si do srdce vlízt.“ Ještě trochu zasáhnu, vlezu do eufeelingu, abych jí pomohla zklidnit hlavu... po chvíli pokračuju v pálení větví na zahradě a nechávám Štěpi pracovat.
„Mami, napadlo mě tohle... zdá se, že mi to funguje.“ Útok je pro tuto chvíli pryč. Super. Už byl docela krátký a dcera se nemusela drápat z tak hluboký díry.
 
Naše rozprava s dcerou pokračuje. Upřímně líčím, jak jsem viděla svůj vztah s mamkou a jak ho vidím teď, to pochopení a smíření s naší růzností. Lehce naťukávám i svůj strach z taťky a nechávám dceru mluvit.
Probíráme pak všechna možná témata, trochu "filosofujeme". Štěpánka má pak několik úvah a závěrů, je fakt šikovná. Bavíme se i v tom smyslu, že jednou jasně uvidíme, jakým darem nám její anorexie byla. „Mami to je vlastně fajn, jít si do svýho srdce a najít si svou vlastní odpověď.“ Já přitakávám, „jasně že jo, já jsem prostě trochu JINÁ, a tak ti nemůžu dát tu nejlepší odpověď, jakou potřebuješ ty sama pro sebe.“ A Štěpi na to: „To je vlastně mnohem lepší, než ty kurzy automatický kresby, co jsme dělaly s Lenkou, a tam nám ty odpovědi dávala ona.“ Moc chytrá holka, ta Štěpánka
Odpoledne plyne krásně dál. Štěpi chce po tátovi opravit kolo. Petr nahodí svůj otrávený obličej, tohle přece on nikdy nedělal a neumí.
Jasně že ne, vždycky to tak bylo. „Štěpi, vem to kolo a zajeď k tomu pánovi u mostu, on ti tu duši vymění.“
Něco se děje!!! Petr: „Štěpi dej to sem, to snad přece dokážu taky, ne.“ (Aha, co se to děje????)
Chodím kolem a sbírám větvičky ze stromu a sleduju, jak se Petr popasovává s duší. (...s "duší" ? )
„A je to, vlastně to nic nebylo ..., moje první opravená duše.“ (já se jen uculuju...)
 
A na závěr.
Děti jsou dole u televize, my si uděláme pěkný večer. Pak ležíme, odpočíváme.
Petr: „Zase mě strašně začal bolet ten palec u nohy, sáhni mi na to.“
Přesednu a sahám mu na palec, dělám, co umím, bolest se stupňuje (prý to tak bývá, když dochází k léčení...)
„Z čeho to je?“ Moc se s tím nepářu. „Víš co, nic nebudem hledat, soustřeď se na srdce, zeptej se sám..."
Po chvíli to má: „Naskočilo mi, že mám se sebou něco dělat a řešit ty černý myšlenky...“
Za chvíli je po bolesti
Marta
K tomu není co dodat. Neznamená to, že vše je vyřešeno. Štěpánka se učí poradit si se svými stavy, přijmout za ně odpovědnost, její démon se bude různě převlékat a ona bude muset jeho převleky znovu a znovu odhalovat. Ale za podpory své matky, její vnitřní práce, i otevřenosti otce, nepochybuji o tom, že bude její nemoc přínosem pro celou rodinu.

Světlem sama sobě

Světlem sama sobě
Cena: 349,00 Kč

Barevné okamžiky

Barevné okamžiky
Cena: 269,00 Kč

Nesmím přibrat. E-book a audia

Nesmím přibrat. E-book a audia
Cena: 333,00 Kč

Audio balíček pro sebeléčení - CD

Audio balíček pro sebeléčení - CD
Cena: 250,00 Kč

Tanec divošky

Tanec divošky
Cena: 220,00 Kč

Nejbližší akce

Individuální konzultace v Praze

Místo konání: Studio Osm, Srbská 2 Praha
Datum konání: 23.08.2019 - 23.08.2019.,
od: 10:00. - 18:00.
všechny akce

Přejete si, abych Vám byla podporou na Vaší cestě?

Třikrát do měsíce Vám zasílám své krátké originální texty, které nejsou nikde jinde publikovány. Slouží jako podpora, zamyšlení či podnět k tomu, jak lze svůj život maximálně a vědomě prožít.

Zde uveďte svůj e-mail. .

odhlášení

Napište mi

Ženy v pohodě na Facebooku

Navštivte také naše stránky na Facebooku

KONTAKT

+420 736 455 107
m.krepelkova@zenyvpohode.cz

E-book
můj příběh

PROBUZENÍ z pekla
aneb cesta k ŽIVOTU

stáhnout
E-book můj příběh