Elíša

Home > Příběhy > Elíša
AAA
velikost textu

Jak jsem našla svou Sílu

Příběh, který chci vyprávět, je velmi osobní a zároveň, že se v něm může najít každý člověk na této planetě. Člověk, který chce být šťastný, touží po svobodě, lásce, štěstí, zdraví a po všech těchto sentimentálních, leč potřebných věcech. Věřím, že každý včetně mě ve svém nitru toto vše chce a hlavně má.

Svůj příběh začnu nečekaně od konce. Teď, když píši tyto řádky, jsem na konci jednoho z mých životních příběhů a aby mohl začít nový, je potřeba tento uzavřít. A proto zde píši jeho konec – konec životního příběhu Jak jsem našla svou Sílu.

Vrátila jsem se z víkendu v nádherné přírodě. Na jedné samotě žije rodina se třemi dětmi, která má několik koní – huculů. Učili jsme se zde přirozené komunikaci s koňmi.

Stoupla jsem si do kruhovky s kobylkou a zkoušela se na ni „napojit“. Zjistila jsem, že mám v sobě sílu, kterou jsem nepoužívala a že dokáži projevit svou vůli. Kobylka chodila okolo mne na jednu a druhou stranu a ja sem chvílemi cítila velké spojení. Bylo to poprvé v mém životě, kdy jsem vnímala sebe a druhou blízko osobu zcela plně a jen teď a tady. Nic jiného neexistovalo, pouze tato přítomnost.

Uvědomovala jsem si svou malou razanci a nedůslednost, kterou v sobě mám, ale je to pro mě velká výzva. Výzva ke změně a k práci na sobě, protože jak jinak změnit situaci a to, co se děje než aktivně činit změnu. Nikdo jiný to totiž za mě neudělá. To je mé zásadní uvědomění.

A druhé uvědomění je, že ač tam byli milí lidé (a okolo mě se vyskytuje hodně fajn lidí), tak jsem jim více méně u p….e - jiný výraz mě zprominutím nenapadá a pro mě se teď ani jiný nehodí. Každý z nás máme okolo sebe lidi, kterým na nás záleží a mají nás rádi. Ať uděláme sebevětší hovadinu, nesoudí nás a plně příjimají. Od nich je dobré se inspirovat a tak i k sobě samým přistupovat. No a potom je ten zbytek lidí, kteří řeší svoje starosti, radosti a strasti a my jsme se nějak vyskytli v jejich blízkosti – ať v práci či pouze někde v čekárně, na semináři či v autobuse. A těmto lidem jsem já i vy úplně putna či šumák. Sami si na nás promítají svoje nedostatky či věci k řešení (mimochodem někdy to ale dělá nejbližší rodiny a přátelé, ale to je zase jiný příběh). Používají k tomu sice myšlenky a slova, která jsou adresovány nám – ale neznamená to, že se nás týkají, že je to pravda a že to máme brát hned vážně. To samé teď cítím, z toho semináře, který proběhl. Každý zde byl úplně jiný, nikdo nebyl lepší nebo horší. Všichni jsme jen lidé, nazí jsme přišli a nazí odejdeme. Ale každý z těch lidí měl jiný názor na různé věci, které se zde děli. A nikdo z nás neviděl do hlavy toho druhého. Přesto všechno, co zde popisuji já měla jiné pocity a teď bych ráda rozklíčovala, co se za nimi vše skrývalo. Nebylo to totiž poprvé a já už začínám postupně chápat, proč se vše děje tak, jak se děje a co mě tím Bůh učí.

Mé myšlenky se silně točili okolo zákazů, strachů a příkazů. Mým únikem se stalo jídlo – nyní jeho velké množství. Ano, už vím, jak se cítí člověk, když je v těch největší sračkách, když má chuť zemřít, když chce zajídat svůj smutek, žal, beznaděj, strach a nedůvěru vůči sobě.

Za tím vším se skrývá ona POZORNOST, po které jsem toužila. Kterou jsem chtěla po ostatních – „haló, haló tady jsem koukněte se na mě, všímejte si mě.“ A zároveň mě mrzelo, že nikoho nezajímám a že nikomu na mě nezáleží. Ale kdo tohle vše říká? Moje hlava, duše, tělo, mysl????? Důlěžitější otázka je, když mi byla dána pozornost, byla jsem spokojená? Když jsem byla v nemocnici a měla 35 kg či když jsem byla na Klinice pro ženy s poruchou příjmu potravy, byla jsem spokojená? Ano, pozornost tady byla, ale já toužila po té dětské pozornosti – něžné a hýčkající. Zde byl pouze strach, nejistota a oboustranné výčitky. Ta pozornost, po které já toužím a vnímám z tohoto světa, že po ní touží většina lidí, mi nikdo ( na celém světě) nemůže dát – jen já sama a Vyšší moc, Bůh, Univerzum či jiné vhodné slovo – Jsoucno, chcete –li. To je ta pozornost, kterou všichni hledáme a po které toužíme. Konečně, to díky svému příběhu začínám chápat. Už nikdy nebudu malá holčička, o kterou by se někdo staral. To je realita a na jednu stranu je dobré být realistou a některé věci si připustit a brát je jako fakt. Ale sama k sobě mohu stále přistupovat jako k té holčičce a ženě – pečovat o sebe, hýčkat se a to kýčovité slovo, leč vše vystihující Milovat se.

Tento víkend s koňmi a s lidmi pro mě byl velkým bojem. Bojem pouze se sebou samou. Byla jsem zaměstnána myšlenkami lidí okolo sebe, ale spíše řekněme domněkami, co si myslí lidé okolo mě. „Pro Boha, co si o mě myslí, či co by si o mě mysleli, že chodím tajně do jejich špajzu a jím různé sušenky, marlenku, čokoládu, chléb, perník ….. Jsem to ale zvíře …..“ a další výčitky, trestání a ponižování sebe sama. V tu chvíli bylo a stále někdy je velmi těžké z toho kolotoče vystoupit a přijde vám, že může následovat jen smrt. Či, že vás honí nějaká lačná šelma - kterou jste mimochodem vy samy. Dobrý co?

Opakuji Šelma, která vás honí jste vy samy. To jste vy samy, kdo se honí a skrýváte to – či vaše mysl, myšlenky, hlava to skrývá za pocity a slovy – „Já jsem ta nejhorší na světě, podívej se na sebe , co děláš, jak si sebe nevážíš, jak si ubližuješ, jak se ničíš, kdyby tě viděli ostatní ty by tě také odsoudili, ty jim tady jíš potají jejich jídlo, nacpáváš se jako nezavřenám hltášm chceš toho sníst, co nejvíce a nejlépe se tím udávit.“ Takže tedy Strach z odsouzení druhých a z jejich myšlenek. A já si teď kladu otázku, co by mi řekli druzí, co tam se mnou byli, jak by mě odsoudili? Čeho se vlastně bojím, že by mi řekli či udělali?

Variant je několik : Mohli by mi dát na zadek – jako se to dělá u malých dětí, ostatně jsem se chovala jako dítě (což mohu jedině zase přijmout jako fakt- ne s pocitem Já sem hrozná chovala jsem se jako dítě a dále se kritizovat, ale s pocitem „Ano přiznávám, že jsem se chovala jako dítě odpouštím si, toužila jsem po pozornosti, kterou si teď mohu vědomě sama dávat“), další varianta je, že by mě nechápali – „Prostě nerozumím tomu, proč to děláš“, nebo by ke mně chovali soucit a pochopení a objali mě. Odsouzení jako takové neexistuje. Nejhorší, úplně nejhorší varianta, která by mohla nastat je, že si pomyslí, jak jsem úplně blbá a hrozná, proč to proboha dělám? A to je vše. Nic horšího se vlastně stát nemůže. Věřili by jste tomu? No, jo v tu chvíli, když vám nezáleží na tom, co si o vás lidé myslí, tak se tomu srdečně zasmějete, ale co když od malička máte v sobě vzorec- „Je důlěžité, co si o mě druzí lidé myslí.“ Nu, tak je potřeba tento vzorec změnit. Nejdůležitější je, co si o sobě myslím Já Sama a můj Stvořitel, Vyšší síla, Jsoucno. Tak a je to. :-)

Další mé myšlenky běhali okolo vzorce: Mám strach, že budu mít hlad. Že nebudu mít dostatek jídla. Strach z nedostatku. To je zapeklitá věc. Na celém širém světě je dostatek jídla. Hlady trpí pouze lidé z rozvojových zemí. Já i ty, kdo čteš tento článek, jsme se narodili v zemi, kde je všeho dostatek – kromě jedné věci a to je láska k sobě samým. To si myslím já. Takže z toho jediného je dobré mít strach – ale v tu chvíli, když jej pocítíte, tak aktivně začít milovat a to ten strach jistojistě rozpustí, nebojte se. U mě ten strach z nedostatku je ovšem hlubší, jelikož jsem měla pouze 35 kg a velmi řešila, co mám k sakru jíst, abych přibrala. A jelikož jsem velký perfekcionista, potřebovala jsem ale úplně přesně na 100% a to by bylo ještě málo, vědět, co mám jíst, aby to bylo to úplně nejvíce a na tutty nejlepší z nejlepších jídel. A to pro mě nejdříve představoval určitý koncept jídelního stylu. Ovšem tento jídelní styl nebyl jen o jídle, ale také o duchovnosti a fyzické aktivitě. To já sem ovšem zprvu vůbec nevnímala. Mým cílem – úplně na začátku a vlastně i na konci jednoho z mých životních příběhů bylo a je Být krásná. Krásná znamená milovaná, uznávaná, vysoce hodnocená a oceněná. Ale je zde zase otázka – Pro koho ceněná, pro koho krásná, pro koho uznávaná? Vždyť lidé, kteří vás milují, tak ví, Milují vás pořád, ať máte beďary nebo nemáte, ať nosíte rovnátka, či máte křívé nohy, ať máte 35 kg či 160 kg. Pořád jste to vy i já. Uvnitř jste to pořád vy, nikdo jiný. Tak kde je k čertu problém? Odpověď je jasná a každý z nás si může odpovědět sám. Přesto ji ráda řeknu. Problém není nikde, neexistuje, byl uměle vytvořen a teď musíme vynaložit úsilí, rozhodnost a svou vůli k tomu, abychom jej aktivně rozpustili (krásný slovní obrat)

Zjištuji, že při pohledu na plný stůl jídla, ještě ke všemu jídla, které je pro mě „zakázané“, mám pocit jako bych byla někde na ostrově mezi atomovými bombami a nemohla se pohnout z místa. Protože to všude může vybouchnout. Sama sebe jsem se ptala, zda chci žít takovýto život? Zda jsem si to vybrala dobrovolně? Ano, vybrala jsem si to dobrovolně vážený čtenáři, ale nějak už cítím, že mi v tom není dobře – či už to vidím, že mi v tom nění dobře. Protože pochybuji, že někomu by v tom vědomě dobře bylo – pokud tedy, jak jsem říkala na začátku chce být štastný a zdravý. Každý z nás si může svobodně vybrat, co bude jíst a co ne a má na to právo. Je to jeho volba. Já jsem si to úplně vědomě nevybrala. Přijala jsem určitý koncept s jeho pravidly, které mi dali určitý pocit jistoty a podle toho jsme jela. Ovšem bylo to natolik striktní a nesvobodné, že moje tělo i mysl se začali bouřit. Já stále toužila po dokonalosti a začala se ptát různých lidí okolo sebe, co bych měla dělat abych přibrala.A následovali různé rady a také připomínky zase jiných lidí k mé postavě a k tomu jak vypadám. Můj myšlenkový vzorec byl, když mi někdo řekl : „Ty jsi ale hubená“ – Ty jsi hrozná, nemožná, ošklivá, Proboha jak to vypadáš. Niterně se mě dotýkala každá kritika mého vzhledu. Nebyla jsem na to zvyklá, chtěla jsem být vždy ta nejlepší, dokonalá, úspěšná, aby mě nikdo nemohl za nic kritizovat. Kritika je ovšem dobrá věc, vede nás k práci na sobě, abychom nezakrněli, byli stále pružní odolní a aktivní. To je to správné slovo AKTIVITA. Když jsme aktivní, můžeme postupovat vpřed a potom každý z nás přece touží. Jít dopředu. Nestát na místě.

Jakákoliv závislost z člověka činí loutku, pasivního tvora, který dává zodpovědnost za svůj život do rukou někomu či něčemu jinému z venka, co není on sám. Je to spíše oddálení, útěk či ztížení cesty za sebou samým. Prostě si to člověk sám ztíží, aby to neměl tak jednoduché. Přitom cesta k sobě samému je prostá. A proč ji člověk oddaluje? Zase je v tom nejspíše strach. Protože se bojí, že neuspěje, že sám sebe zklame. Ale sami sebe nemůžeme zklamat, když se miluje takoví, jací jsme.

Strachů o tom koňkém víkendu bylo hodně, ale vlastně je jedno, co to bylo všechno za strachy. Já jsem našla svou sílu a skončila jsem jeden příběh mého života. Pochopení toho, že jen já sama, ty, co čteš tento příběh a ti ostatní, co chodí po ulici, jen každý sám si může dát tu pozornost a pochopení. Je pohodlnější stále unikat, být pasivní, nic neřešit a utápět se ve své sebelístosti – ale když z tohoto kolotoče vystoupíte a řeknete si, že to zkusíte jinak, že tohle stejně nikam nevede. Jedině tam, kam slunce nesvítí.:-) Tak zjistíte, jak velkou máte moc, energii, sílu a možnosti, které jste dříve nevnímali. Každý z nás včetně mé Maličkosti má na svétě své poslání, svůj životní úkol a záměr svého života. Je potřeba ho neustále hledat, tvořit a objevovat. To je to nejlepší,co můžeme ve svém životě udělat.

Hledat své životní poslání a žít jej.

Volím si nová pravidla svého života – nejraději bych řekla, že žádná pravidla už neexistují. Ale vím, že ještě ted potřebuji určitý řád a rytmus, který Mě osobně vyhovuje. Třeba zde najdete také nějakou inspiraci pro sebe. Ale upozorňuji, že ne vše, co vyhovuje mě, musí vyhovovat i vám. Každý jsme original, na to nezapomeňte, a hlavně na to nezapomeň ty, která to sama píšeš

1. Začínám řešit výhradně svoje pocity a emoce, které mám z určitých situací a reakcí lidí okolo sebe.

2. Ráno a večer se modlím a přehrávám si laskavé události dne s pocitem vděčnosti za uplynulý den. „Je zázrak, že jsem mohla být na živu, že jsem živá. Je zázrak znovu se probudit a uvědomit si, že mám obě ruce i nohy. Uvědomit si, kde přesně žiji, v jakém městě, místě, v jakém státě, na jaké planetě, v jakém vesmíru a galaxii)“

3. Dopřávám si pravidelnou příjemnou koupel a relaxaci. Pouštím si své osobní fotky, kde se vnímám jako krásná a používám afirmace Jsem krásná, Miluji se a věřím si.

4. Zpívám a hraji na flétnu (z plna hrdla a vesele).

5. Večer se setkávám se svou malou holčičkou v sobě. Mile ji pohoupu, obejmu a zazpívám jí. Je to má nejmilovanější bytost.

6. Jsem zapálená do věcí, které zrovna v tu chvíli dělám. Oddávám se jim celou svou duší i srdcem.

7. Reaguji novým a jiným způsobem v situacích, které již důvěrně znám. Sama sebe pozitivně překvapuji novými reakcemi.

8. Žiji podle jednoduchých pravidel: Modli se a pracuj (tvoř).

9. Dávám si svobodu v jídle. Dopřávám si dostatek času na jezení a jím 5 x denně.

 

Modlitba, vděčnost, rozhodnost a pevnost, svoboda, angažovanost, upřímnost, proměnlivost a pružnost, prdlost a volnost = Láska k sobě samé a štěstí

Toto vše vám přeji i sama sobě, protoře veřte, že i když jsem napsala tyto řádky, tak má cesta a práce sama na sobě nekončí a bude ještě hodně dlouhá a někdy i bolestivá. Ovšem vím, že to za to stojí. Mám chuť žít a jsem ráda, že jsem se s tím mohla podělit i s vámi ostatními, které prožíváte možná jiné situace, ale jádro je stejné.

S láskou Elíša

Nesmím přibrat. E-book a audia

Nesmím přibrat. E-book a audia
Cena: 333,00 Kč

Krásná - Petra na cestě

Krásná - Petra na cestě
Cena: 250,00 Kč

Audio balíček pro sebeléčení - CD

Audio balíček pro sebeléčení - CD
Cena: 250,00 Kč

Tanec divošky

Tanec divošky
Cena: 220,00 Kč

Příběh ženy

Příběh ženy
Cena: 128,00 Kč

Nejbližší akce

Individuální konzultace v Praze

Místo konání: Studio Osm, Srbská 2, na metru Hradčanská Praha
Datum konání: 18.12.2018 - 18.12.2018.,
od: 10:00. - 18:00.
všechny akce

Přejete si, abych Vám byla podporou na Vaší cestě?

Třikrát do měsíce Vám zasílám své krátké originální texty, které nejsou nikde jinde publikovány. Slouží jako podpora, zamyšlení či podnět k tomu, jak lze svůj život maximálně a vědomě prožít.

Zde uveďte svůj e-mail. .

odhlášení

Napište mi

Ženy v pohodě na Facebooku

Navštivte také naše stránky na Facebooku

KONTAKT

+420 736 455 107
m.krepelkova@zenyvpohode.cz

E-book
můj příběh

PROBUZENÍ z pekla
aneb cesta k ŽIVOTU

stáhnout
E-book můj příběh